V práci mám rušno. Škola je velmi hlučným místem, a to ani nemusí děti zlobit, jen jich je hodně a všechny chtějí mluvit. Často se mnou. Doma se pohybuje bytostí podstatně méně, ale syn je upovídaný, fena ráda štěká a spolu s manželem všichni tři vyžadují moji pozornost. Užívám si proto každý okamžik, kdy jsem sama.
 |
| Relax v psím provedení |
Nejnáročnější byl pro mne návrat do práce po rodičovské dovolené. Dostala jsem poprvé první třídu. Sešly se mi tak dvě věci, které jsou určitě náročné i samy o sobě. Zvykala jsem si na novou práci, vstávání a na to, že každý den někam musím chodit. Zároveň jsem učila malé děti fungovat ve školním režimu, orientovat se ve škole, v sešitech apod., každý pokyn jsem musela opakovat a podrobně vysvětlovat.
Domů jsem chodila vyplivnutá, musela jsem ale vydržet až do večera. Jednou jsem se při čtení pohádky na dobrou noc neutišitelně rozbrečela. Byla jsem unavená, snažila jsem se, a ti moji kluci mi do toho pořád mluvili! Úplně jako v práci...
Kouzlo samoty jsem jako správný introvert znala už dřív, od té doby je pro mne důležitější.
 |
| Hory, to je relax! |
V listopadu jsem si samotu užila na Kreativu v Ostravě. Je to prodejní výstava pro všechny příznivce tvoření. Jak pro ty, kteří tvoření jen pasivně obdivují, tak pro ty, kteří sami něco vyrábějí. Akce se konala na vrcholu krušného období. Končilo čtvrtletí. Ve čtvrtek probíhala pedagogická rada a po ní konzultace s rodiči, v pátek pro změnu koncert orchestru, na který jsem mezi opravováním písemek každý den poctivě cvičila.
Pak bylo po všem - a další den jsem jela na Kreativ. Opravdu mi bodnul!
Nechtělo se mi vstávat, byla jsem z těch akcí unavená, ale sotva jsem vyrazila na autobus, byla jsem plná energie a radosti. Můj workshop se konal hned po zahájení akce. Pod vedením lektorky jsem malovala hory. Jak jsem si to babrání v barvách užívala! Okolní svět jsem skoro nevnímala. Strávila jsem tam dvě hodiny. S obrázkem v ruce jsem potom několikrát obešla celou výstavu. Skoro nic jsem nekoupila, jen pár drobností na tvoření pro syna. Okukování výrobků a materiálů jsem si užila i tak.
Možná si říkáte, že výstaviště plné lidí není zrovna místo k odpočinku. Pravda, ruch tam byl. Nikdo po mně ale nic nechtěl ani jsem nikoho nemusela hlídat. Všechno to štěbetání jsem mohla ignorovat a soustředit se na vystavené sukně a stovky druhů korálků.
Když jsem se Kreativu nabažila, vyrazila jsem z výstaviště k nádraží. Cestou jsem uviděla kavárnu, kterou jsem do té doby neznala. Zvenku vypadala slibně, nakoukla jsem proto dovnitř, jestli připravují filtr. V nabídce ho měli. Řekla jsem si, že tam někdy musíme zajít s manželem a pokračovala jsem dál. Po pár minutách mě napadlo, že bych si mohl dát kávu hned. Proč spěchat domů? Vrátila jsem se, objednala jsem si filtrovanou kávu a linecké srdíčko, otevřela jsem Fantoma opery a svůj relax o samotě si ještě prodloužila.
Byl to hezký den.
 |
| Trouble Cafe Ostrava |
Teď, na konci pololetí, mám chuť si něco podobného zopakovat.
Sólo výlety zakončené kávou jsou účinný způsob odpočinku!
Kája
Komentáře
Okomentovat
Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.