Pozitivní těhotenský test ve mne na první dobrou zapůsobil naprosto neutrálně. ,,To bylo jasné," řekla jsem si a chystala jsem se na venčení, jakoby se nechumelilo. Emoce na mne dolehly až postupně. Jak ty pozitivní, tak ty negativní. Oba druhy mě provázejí dodnes. Jasně, je to krásné, když se má narodit miminko, ale jak už to se mnou bývá, mám taky spoustu obav.
Jaké bude těhotenství?
Těhotenství jsem se vždycky hrozně bála. Když jsem říkávala, že děti vůbec neplánuju mít, mohl za to z velké části právě strach z toho, že budu těhotná, bude mi zle, oteču a bude mě všechno bolet. Naštěstí mám štěstí. První těhotenství proběhlo úplně v pohodě, první trimestr mi sice nebylo nejlépe, ale nedostavilo se obávané zvracení. Později mi bylo mnohem lépe. Ke konci mě bolela záda a občas jsem půl dne nejedla, protože mi na žaludek tlačilo dítě, celkově jsem ovšem zůstala fit až do porodu.
Jeden by řekl, že když jsem dobře zvládla první těhotenství, nebudu se toho druhého obávat. Jenomže mě děsilo snad ještě víc než to první. Vybavovala jsem si horší momenty a byla jsem nervózní z toho, že je budu prožívat znovu. Navíc jsem se bála, že jsem si to dobré těhotenství vybrala a teď bude hůř.
Naštěstí není. V mnoha ohledech je aktuální těhotenství dokonce lepší. Jen přišla nepříjemná novinka v podobě křečových žil.
Porod jsem popisovala jako krásný zážitek. Dokonce i po dvou letech jsem napsala na blog velice pozitivně laděný článek. Teď? Vybavuju si hlavně můj bezmocný pláč těsně před přesunem na porodní sál! Říká se, že žena ty nejhorší zážitky z porodu zapomíná, já mám teď spíš problém připomenout si radost, která mě celou dobu provázela.
Můj porod proběhl bez jakýchkoli komplikací. I tady mě děsí, že to nemusí podruhé zadařit.
- O porodu s dvouletým odstupem (srpen 2022)
Probrečím šestinedělí?
I když jsem si svoje miminko hned zamilovala, v prvních týdnech mě provázely velmi negativní myšlenky a několikrát denně jsem brečela. Chtělo to hlavně čas, než se mi srovnaly hormony a miminko se trochu rozkoukalo na světě. Jak to letos zvládnu?
Pomoc by mi mohly zkušenosti. Jasně, každé dítě je jiné a co fungovalo na synáčka, nemusí u dcerky zabrat, ale minimálně po praktické stránce nebudu tápat. I na šátek určitě dojde dříve - a ten pro mne tehdy znamenal hodně velkou úlevu. Taky rodinná situace je mnohem lepší, předtím to nebyla žádná idylka. Spoléhám i na to, že mi pomůže starost o synka. Kromě miminka mi bude zaměstnávat hlavu prvňáček.
Co když dcera nebude tak odolná?
Další věc, co mě děsí, jsou nemoci. U synáčka jsem všechno šíleně prožívala. U malého dítěte jsou totiž hrozné i obyčejné rýmy. Trpěli jsme vždycky oba. Postupně jsem se otrkala a nemocí ubylo. Teď to mám všechno zažívat znovu?
Navíc mě i v oblasti nemocí děsí, že by mohlo být hůř. Synek je poměrně odolný. Rýmiček měl hodně, ale jinak je poměrně zdravý. Z okolí jsem slyšela historky o laryngitidě, o blouznění z vysokých horeček, o neštovicích v puse, o střevní chřipce, která skončila na kapačkách, o silné histaminové intoleranci, o roupech... K takovému vyprávění nemám čím přispět. Jen si vždycky říkám, jaké máme štěstí, že je synek zdravý.
Snad bude dcerka stejně odolná jako její brácha.
Kde budu pracovat?
Miminko se nám povedlo trochu dřív, než jsme čekali. V práci jsem ještě neměla smlouvu na neurčito. To znamená, že můj návrat do školy je nejistý. Vedení mi řeklo, že mě rádi vezmou, když bude místo. Ale bude? To si nikdo netroufá odhadovat. Můžu jen doufat. A já doufám, protože se mi tam opravdu líbilo!
Kája
Komentáře
Okomentovat
Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.