Moje koníčky II: Chodím po horách, tvořím a čtu

Lenka nedávno na svém blogu psala článek o tenisu a dalších svých koníčcích. Napadlo mě, že bych mohla napsat o těch svých. Minule jsem psala o tom, jak jsem se dostala k blogu, houslím a běhu. Dnes se podíváme na další mé oblíbené činnosti. 

Chození po horách 

Hory jsem poprvé spatřila na školce v přírodě, když mi bylo šest. Byla jsem z nich paf. Rodiče nás začali brát na hory až o rok později. Sestra je o tři roky mladší a oni asi nebyli takoví dobrodruzi jako já, která tahám synka po Beskydech úplně od malička. Tak či tak ve mne vzbudili velkou lásku k horám. Túry se staly nedílnou součástí prázdnin. Časem jsem samozřejmě výlety s rodiči začala odmítat, takže vztah k horám trochu zeslábl, ale zase jsem se k nim vrátila a vztah postupně dokonce ještě prohloubila. 

Četnost výletů proto byla najednou vyšší, vzdálenosti delší a také jsem se jala poznávat Alpy. Mívala jsem turistickou partu, s kterou jsem pořád něco vymýšlela. Co mám syna, je to s horami zase trochu jinak. Parta se rozpadla, chodím teď hlavně se svou rodinou. Túry prokládáme výlety do muzeí aut a do zoo. Výstupů má ale synáček na kontě mnoho, naposledy s námi vylezl na Javorový. Dcerku samozřejmě povedeme úplně stejně. 

Doufám, že budu v kondici jako naše babička a na Lysou horu vyjdu ještě v 73 letech. 

Tvoření

Malování a všelijaké další tvoření s dovolením zobecním, abychom měli vyprávění trochu jednodušší. Že nějaké období kreslím nejradši pastelkami, jindy se topím v akrylových barvách, a pak mám mánii náramků přátelství, není důležité. Hlavní je, že tvořím, tedy jsem. 

Kořeny mého výtvarného tvoření hledejte někdy v batolecím věku. Výtvarné nadání a usilovné trénování způsobily, že jsem ve třech a půl letech překvapila paní učitelku ve školce natolik, že mě okamžitě přijala do výtvarného kroužku, přestože v něm běžně tak malé děti neměla. Kreslení a vyrábění mě provázelo celé dětství, mírně jsem ho opustila až s nástupem puberty. Stejně jako ty hory a taky čtení, o kterém bude řeč za chvíli. Dospívání je hrozné období, člověk se hledá, opouští staré návyky, a nakonec zjistí, že podstata jeho bytí je dávno existuje. 

Výtvarný útlum asi nezpůsobila jen samotná puberta, ale také krize dětského výtvarného projevu, což je běžně uznávaný pojem, žádný můj výmysl, a souvisí s tím, že si dítě na začátku puberty uvědomí technické nedostatky svých kreseb. To ho vyděsí a radši zahodí pastelky. Přesně si to uvědomování pamatuju. Bylo to hrozné. Dlouho jsem si myslela, že kreslím krásně. Najednou jsem viděla, nakreslené věci vůbec neodpovídají realitě. Děs! Těch papírů, co jsem vyhodila... Přiznávám, že stále vyhazuju. Jsem ovšem o něco méně puntičkářská, výsledek mě zajímá méně než dřív, více mi jde o požitek ze samotné činnosti. 

Knihy

Za dobu, co datluju už druhý článek o koníčcích, jsem mohla přečíst asi tak sto stran. No nevadí, blog měl tentokrát přednost. Knížka na mne počká. 

Mamka nám od mala četla, takže vztah ke knihám mám, co pamatuji. Zlom v mém čtenářství nastal ve třetí třídě, kdy jsem za tři dny přečetla knihu Věra, Nika a sedm babiček. Tehdy jsem se do čtení vyloženě zamilovala. S nosem v knize jsem trávila hodně času. Vyžadovala jsem další a další výpůjčky z knihovny, až mi mamka v páté třídě konečně založila vlastní čtenářské konto a odvážila se mě pouštet do knihovny samotnou. Ano, na přechodu jsem dávala velký pozor! V knihovně jsem byla každý týden. Když jsem náhodou vynechala, knihovnice se vyptávaly, co se mnou bylo. 

S přechodem na gymnázium čtenářství dost utrpělo. Měla jsem méně volného času a ten, který jsem měla, jsem víc proseděla u Facebooku. Navíc jsem pak začala randit... Nikdy jsem však na knihy nezanevřela úplně, četla jsem ovšem jen nárazově. Po pár letech se knihy opět staly běžnou součástí mého života. 

Radost z knih sdílím s manželem i se synem. Všichni jsme věrnými návštěvníky knihovny. :) 

Další koníčky

Další koníčky už nebudu rozepisovat.

• Čaj a káva - nejsem jen pijanka, jsem velká milovnice, závislačka, ráda zkouším nové pražírny a druhy čajů, čtu o nich, píšu o nich a navštěvuji čajovny a kavárny. 
• Plavání - v osmnácti jsem se pořádně naučila prsa a od té doby miluju plavání, bohužel organizačně zvládám být v bazéně asi jednou za měsíc. 
• Výlety, cestování - o tom tady čtete víc než dost. 
• Procházky s fenkou a synáčkem - v nevlídném počasí je venčení spíš povinnost, ale když je hezky, pochodujeme po venku moc rádi, synek vymýšlí "umotané trasy", pozorujeme kachny na řece, auta na parkovištích, čicháme ke kytkám, sbíráme kaštany, smějeme se stopám ve sněhu... 
• Tvoření fotoalb 
• ...asi by se sem dalo zařadit i nakupování sukní... O:-)

...

Ráda o sobě říkám, že jsem umělkyně všeho druhu, ale nic neumím pořádně. Nejsem žádná hudební hvězda, byť jsem muzikantsky i pěvecky schopná, když něco nakreslím nebo namaluju, je poznat, co to je, i když to není žádné prodejné veledílo, dřív jsem ráda fotila a hrála si s různým nastavením foťáku, časopisy by se ovšem o moje snímky nepraly. 

Myslím, že se to tvrzení dá rozšířit na všechny moje zájmy, nejen na umění. Jsem všestranná, ale v ničem vyloženě nevynikám. Na běžeckém závodě mě neuvidíte na stupních vítězů, mezi horaly jsem spíš rekreační výletník, nečtu desítky knih měsíčně a nemám vůbec přehled o literárních novinkách. Dávalo by smysl vybrat jednu oblast a té se věnovat pořádně... nicméně mě to vyhovuje tak, jak to mám. :) Aspoň je můj život pestrý. 

Kája

Další koníčkovité články: 

• Moje koníčky I: Jak jsem se dostala k blogu, houslím a běhu
• Čaj není jen na zahřátí, pití čajů je zážitek
• Leník z Ranče u Breyerů: Jak jsem se dostala k tenisu