Pes se mnou žije skoro devět let, už tedy skoro polovičku mého života. Majitelé psů určitě uznají, že takoví mazlíci dokáží pořádně ovlivnit život. Pojďme se podívat, jakých znalostí, dovedností a návyků jsem nabyla díky Fíkovi.
Psáno v lednu 2015
- Mám přehled o ,,menstruačním cyklu" všech fen okolo.
- Více si všímám zbytků jídla na ulici.
A nejen zbytků jídla, ale i všelijakých jiných svinstev. - Mám v hlavě zmapované všechny popelnice a koše v okruhu našich procházek.
Je prostě povinnost uklízet bobky... - Hejtuju všechna restaurační zařízení, do kterých nás nepustí se psem.
Hlavně, že se tam může kouřit! Pch. - Mám přehled o tom, kdo ze sousedů má rád zvířata a kdo ne.
Bez psa bych se takové podrobnosti o jejich osobnosti nedozvěděla. - Prosinec pro mne začal být strašně stresovým měsícem.
Předtím to bylo jen těšení se na Vánoce... Dnes musím řešit vyklepaného psa, který po páté hodině odmítá chodit na procházky. - Vím, že není moudré trhat kytku vyčnívající do chodníku.
A stejně jsem to při tvorbě herbáře udělala. Moč na ní byla ještě teplá. - Rodiče zjistili, kde všude máme díry v plotě.
Bez psa toužícího po sousedovic fenách by o nich neměli tušení. - Jsem zvyklá nechávat jídlo jen ve vysokých polohách.
U kamarádky jsem si připadala jak v jiném světě, když jsme seděly na zemi, talíř s chlebíčkama ležel mezi náma a k dovršení všeho jsme pak klidně odešly do jiného pokoje! - Objevila jsem nové uličky, chodníčky a zákoutí.
A vlastně stále ještě objevuju. - Přestala jsem se divit, že lidi přirovnávají psa k dítěti.
Oni jsou doopravdy jako děti. Možná ještě horší. - Vytrénovala jsem si hlasivky.
Neustálé volání na psa dá zabrat. Hlavně, když jsem se s nim snažila agilitit. Možná i proto se mi daří zpívat. - Přestala jsem se bát tmy.
Vtipné je, že nejdříve mě Fík strachu ze tmy odnaučil a teď se sám bojí. - Navykla jsem si na zdravý životní styl.
Procházky jsou zdravé, o tom není pochyb. S Fíkem se procházím každý den a pokud počasí a čas dovolí, procházíme se dlouho. Když není pes k dispozici, jdu klidně sama. Jojo, co já se v létě našmatlala, když byli rodiče se psem několik dní na zahradě a ze známých na mne nikdo neměl čas...ani ten Jakub. - Den si plánuju tak, abych stihla venčit.
Jako hlavní venčička si nemůžu dovolit odejít z domu bez venčení, pokud vycházím později než v šest hodin. Celkově musím denní režim dost přizpůsobovat. - Počítám s ním úplně ve všem.
Bude dobré počasí, aby mohl jít na túru i Fík? Bude ti vadit, když tam s sebou vezmu Fíka? Co řekne na zvuk přičné flétny? A ... ? - Podobný pes mi vždycky přitáhne zrak.
- V supermarketu mi voní oddělení se psím krmivem.
Dřív bylo utrpení tam jít. - Umím vycházet s předstihem.
Musíme přece stihnout očuchat každý roh! - Znám od vidění spoustu lidí.
Když jsou bez psa, mnohdy je ani nepoznám. V létě mě kamarád seznámil s jednim mužem. Byl mi povědomý, ale netušila jsem, kde jsem ho předtím viděla. Myslela jsem si, že to bylo na nějaké akci. O pár dnů později jsem ho potkala se psem. Aha! Tak to je ten pán, co venčí Betynku a dvě děti! - Chlupy na oblečení? Samozřejmost.
Stejně tak za displejem, v čaji...
Poznáváte se v nějakém bodě? Jaké zkušenosti s mazlíky máte vy?
Kája
Venčička :D Jako vždy vtipné, trefné, prostě... Už se těším, až si jednou přečtu tvoji knihu :)
OdpovědětVymazatJů ten je krásnej, přesně takového pejska nosím jako přívěsek :D
OdpovědětVymazat