Jak jsem získala novou konvičku

Byl to rozhodně nákup roku. Včera jsem si koupila něco, po čem jsem dlouho toužila a co nebylo k sehnání. Jak všichni víme, všechno jde, když se chce, a tak jsem si včera v Čajovně Matce vyzvedla svou nejoblíbenější čajovnovou konvičku.

Těžko říct, kdy jsem se s Ní setkala poprvé, v čajovně jsem několik let pečená vařená. Jistě vím, že jsem ji milovala už při kupování první konvičky, před rokem a půl (byl to dárek za maturitu). Měla jsem je tehdy vybrané dvě a koupila jsem si tu, která byla k mání.


Mám ji ráda. Mám ji fakt ráda, ale jakmile něčem propadnete, nemůžete hned tak skončit! Jiné ženské mají tuny bot (bund, kalhot, svetrů atd., někdy se na diskuzích dost divím), já mám úchylku na čajové nádobí. A celkově na čaje, samozřejmě. Proto bylo od začátku jasné, že u jedné neskončém.

Doma si připravuju čaj v Ní, poprípadě v kolegyni z Koreje, která ovšem není moje, nýbrž od mamky a primárně slouží jako dekorace. Či spíš sloužila, poslední dobou ji beru do kuchyně celkem často.


V čajovně mi nosí různé konvičky. Od té doby, co však vědí, která je má nejoblíbenější, se mi snaží nosit právě ji. Nebo mám aspoň to podezření, jinak si neumím vysvětlit, proč ji tak často dostávám právě já, když je v čajovně spousta jiných lidí a ,,moji" konvičku už mají pouze ve dvou kusech. Ať je to jak je to, vždycky jsem měla chuť ji schovat do kabelky a nenápadně zmizet.

Projela jsem spoustu e-shopů a nikde ji nenašla. V každé Dobré čajovně jsem pokukovala po obchůdku a nikde ji nenašla. Pomalu jsem plánovala pravidelné prohrabování popelnice u naši čajovny, jestli ji náhodou nevyhodili.*

Mezitím jsem ji obdivovala na čajových dýchancích a před všemi, kdo se mnou zrovna byl, jsem ji opěvovala v naději, že třeba jednoho krásného dne na ni někde narazí a vzpomenou si na mne.

Musela jsem si ji však obstarat sama.

Je to už nějaký pátek, konkrétně deset pátků, co jsem jen tak napsala zprávu FB stránce od Dobré čajovny na Václavském náměstí. Z loňské a předloňské návštěvy jsem si totiž pamatovala, že v ní je slušně vybavený obchod a tajně jsem doufala, že by se v ní moje konvička našla. Čekání na odpověď jsem postupně vzdala, proto mě moc překvapilo, když nakonec po měsíci přišla. Jeden z čajových mužů mi v ní oznámil, že v obchodě sice takovou konvičku nemají, nicméně by mi mohl nabídnout bazarový kousek za zvýhodněnou cenu.
Radostí jsem málem probořila strop, jak vysoko jsem skákala!

Na další odpověď jsem opět čekala skoro měsíc. V ní jsem na onoho čajového muže dostala telefonický kontakt! Udělala jsem dalších pár radostých výskoků a přidala jsem i salto. Po smskách jsme se domluvili, že mi ji nachystá v čajovně na moje jméno a budu si ji moci kdykoliv vyzvednout.

Už moc dobře víte, že se to stalo včera. Nejdřív jsme samozřejmě pár hodin poseděli, konkrétně nad pu erem a vodní vílou (výborný oolong, doporučuju!). Po zaplacení jsem -trochu nejistě, protože nerada cokoliv vyřižuju- řekla, že ,,bych tady měla mít nachystanou konvičku". ,,To jste vy!" zvolal čajman! A pak už to netrvalo dlouho a já si v tašce Dobrá čajovna odnášela největší poklad všech dob.




Trošku na ní jde vidět, že se jedná o bazarový kousek. Sem tam nějaký kaz, v jednom místě je mírně otlučená, ale není to žádná extra vada na kráse, na první pohled není poznat prakticky nic. Nemůžu dočkat, až si ji doma pořádně vyčistím. A samozřejmě až si do ní připravím bílou pivoňku!

Jak už jsem zdůrazňovala, starou konvičku mám pořád ráda a budu ji mít ráda navždy. Tato je však o něco větší radost. Samozřejmě především kvůli tomu, že nebylo úplně jednoduché se k ní dostat.

Ať mi z ní chutná!

Kája



*Haha. Vím, že spousta lidí nedokáže pochopit nadsázku v mých textech, proto zdůrazňuju, že bych to opravdu nikdy neudělala.


Komentáře