To všechno jsem zažila s blogem

V poslední době vyšly na blogu dva články věnující se mé blogové historii. Prvni hovořil o založení blogu, druhý o vývoji článků. Sérii bych dnes ráda uzavřela různými více či méně pěknými blogo-zážitky. Kdyby vám článek nestačil, najdete dole spoustu odkazů na další podobné.

Začneme tím nejhorším. Konec článku pak bude veselý a vy budete odcházet s úsměvem. Dobrý nápad, ne? Tak tedy:

Hádky, nepříjemné komentáře, kyberšikana (?)

První rok na blogu. Moje spřátelená blogerka Flafy zbláznila a začala mi v nadávat. Pohádaly jsme se, vymazaly se ze SB a byl klid. Na chvíli.

Později jsem si nastavila růžový design s medvídky Me to you. Krátce po změně se roztrhl pytel s hnusnými komentáři! Zjistila jsem, že Flafy vydala článek nabádající k navštívení mého blogu, a to stylem ,,jestli se chcete zasmát".

Byla dokonalý vůdce. Její příznivci mi nadávali úplně za všechno. Nikam to nedotáhnu. Práci nedostanu, protože jsem škaredá.  Moji miláčkové se proti nim sdružili. Byla z toho dokonalá blogerská válka. Vadilo mi to, ale na povrch jsem se chovala, jako by mi byli úplně ukradení. Dál jsem si zveřejňovala články, jak se mi zlíbilo. Trochu jsem i provokovala, např. když kritizovali, jak vypadám, strčila jsem na blog fotky apod.

Hádka mi ukázala, jak jednoduché je na internetu někoho šikanovat, a obohatila mi slovní zásobu o výraz kunda.

Podobný blogospor jsem od té doby neměla. Zlé komentáře jsem už dostávala jen od spolužáků.



Design, který to celé způsobil


V obou třídách, na základce i na gymplu, jsem zažila šikanu.
Kolektiv na základce byl o něco horší. Šikana v pravém slova smyslu se děla v pátém ročníku. Jinak byly holky hodně náladové. Od první třídy až do konce žily stylem bavím-nebavím.

Chvilku byly nejlepší kamarádky. V tomto stadiu dostaly moje heslo na blog, aby za mne napsaly omluvný článek. Nesměla jsem týden na počítač. (Od té doby jsem se už pro jistotu nikdy nestrkala se sestrou na schodech.)

Jindy mě holky nesnášely. To se mi pak přihlásily na blog, smazaly pár posledních článků a změnily design na černo. Aniž bych něco tušila, doběhly za mnou hned ráno a ptaly se, co se stalo, že ruším blog.

K tomu si přičtěte škaredé komentáře.

Spolužáci na gymplu rozjeli šikanu v reálu i na blogu, což bylo hrozné. Když mě něco trápí, blog mi obvykle slouží jako útočiště, tehdy mě však na něm čekaly hodně škaredé věci. To nejhorší je brzy přestalo bavit, zlí ve škole i na internetu ale byli celých šest let.


Příklady komentářů od spolužáků


Poslední hrůzou blogu, která ještě stojí za zmínku, byla Veriza a.s. Dodnes si nejsem jistá, zda se jednalo o dvě holky nebo ne. Vystupovaly jako dvě, bavme se tedy v množném čísle. Jsou o dva roky starší a cítí se o sto let zkušenější. Z jediné věty, kterou jsem napsala, byly schopny vyvodit rozsáhlé závěry. Nejdřív jim stačily komentáře na blogu, pak mi začaly psát i e-maily. Když jsem na zprávu třeba půl dne neodpověděla, smály se, že se jich bojím. Možnost, že jsem ještě nebyla na počítači, tudíž jsem e-mail ani nečetla, vůbec nebraly v potaz. Verizovský spor skončil jejich dlouhým otevřeným dopisem. Odpověď jsem, po jejich vzoru, zveřejnila na blog. Od ostatních jsem se dočkala podpory. Verizu a.s. to pak přestalo bavit a byl klid.

Já vlastně nejsem o nic lepší.

Kauza Lotty Biondi, kozy na titulku, ptáci v kleci

Kdo byl v té době na blog.cz, slyšel víc než dost.

V létě 2012 byla do Autorského klubu přijata Lotty Biondi. Osobnost dost zvláštní. Bylo ji tehdy sedmnáct, chlastala za tři chlapy a byla posedlá sexem. Do toho by mi nic nebylo, kdyby to necpala do každého článku, ať už přímo nebo nepřímo. (Docela rozumný článek o tom, jak by měl každý umět říct ne, měl v nadpise ,,ne, nebudu to polykat") Blogerům se jako členka AK nezdála, spojili se a bojovali.

Pod článkem na blogu Autorského klubu se strhla vášnivá diskuze. Psaly se i komentáře na její blog, toho jsem se ale moc nezúčastnila. Za to jsem se s radostí pustila do projektu Kozy na titulku! Šlo o napodobování Lotty - blogerky zveřejňovaly vyprsené fotky.



Moje kozy na titulce :) 

,,Jsi úplně stejná jako Veriza a tví spolužáci!" křičíte. A já říkám: trochu.
Jo, není to úplně svaté. Na svou obranu musím říct, že mým záměrem nebylo ublížit Lotty, nýbrž bojovat o úroveň AK. Jak to měli ostatní, nevím.

Byly to super dny. Takovou spolupráci blogerů jsem nikdy jindy nezažila.

Kája je hvězda!

No, vlastně ani moc ne.
Občas zjistím že docela frčím u vyhledávačů, bohužel se však jedná spíš o starý blog.

Za celou historii blogu mě dost lidí označilo za svůj vzor, popřípadě uznávanou blogerku na úrovni. Každý takový komentář mě nesmírně potěší. Od mala si totiž ráda představuji, že jsem slavná...

Mezi blogery jsem se hodně ukázala, když jsem udělala rozhovor s Pavlem M. a Krutomluvem
(do roku 2010 pracovali na blog.cz). Nejednou jsem s dozvěděla, že by to jiné nenapadlo udělat. Já jsem se zase čekala, že takových rozhovorů už existuje hromada.

Sama jsem taky byla vyzpovídána. Mám pocit že dvakrát. Jednou blogerkou, která mi pomohla změnit pohled na blogování (více v článku Co mám zveřejňovat na blogu?), podruhé Standou na Srdci. Pravda, tak trochu to bylo na mé přání, ozvala jsem se v komentářích pod článkem s výzvou, přesto jsem doslova skákala radosti, když mi přišla mailem otázka, zda můj zájem stále trvá. Při psaní jsem se maximálně snažila, abych si udělala co nejlepší vizitku.

Dalším super úspěchem byli přijetí do Autorského klubu. Objevila jsem ho dřív, než byl vůbec spuštěn. Proto jsem věděla, kdy konečně bude možnost se přihlásit. Jako ranní ptáče jsem přihlášku podala jako druhá. Bloger přede mnou neprošel, tudíž ze mne byla historicky první členka. ,,Není o čem hovořit, vítej u nás", napsal tehdy Krut. Dodnes si tu větu pamatuju, takovou mi udělala radost. (O sedm a půl let později jsem najednou nebyla na AK dost zajímavá. Chichi.)




Několikrát byl můj článek na titulní straně, jednu jsem byla Blog dne a občas jsem se dostala do výběru nejlepších článķů na Téma týdne. Vzhledem k tomu, jak často jsem na TT psala, jsem byla pistelka více než úspěšná.

V poslední době pro mě byly největším znakem slávy vaše milé komentáře, když jsem se po vyhození z AK přestěhovala na tento blog. Všem vám za ně moc děkuji.  Ukázaly mi, že si blog přece jen nepíšu jen pro sebe a že ho vedu docela dobře.

Blogy s více autory

Pokusů o všelijaké spolupráce bylo víc, významnější tři.

Se sestrou a kamarádkou jsme si založily společný blog skoro na počátku blogerské kariéry. Ano, tím chci říct, že obsah byl z velké části kopírovaný. Dále popisoval naše společné zážitky, fotky a pokus o jakýsi seriál. Hrozně mě v té době lákalo točeni (a hlavně stříhání) videí.

Ve druháku jsme se nějak seskupili ve čtveřici můj kluk a dvě nejlepší kámošky. Napadlo mě, že bychom mohli mít společný blog, ale styděla jsem se svůj nápad vyslovit. Naštěstí s ním přišel i můj kluk, a tak jsme pak vedli blog plný šíleností. Za některé věci se stydím, jiné mi připadají naprosto úžasné a trochu se jimi inspiruji. S klukem jsme se rozešli, holky jsou neaktivní blogerky, a tak celý projekt skončil. Škoda.



Celý rok 2011 jsme vedli projekt Schody 52 - každou neděli vyšla nová fotka schodů.
Od té doby mám rok co rok nutkání založit něco podobného.
Tak snad v lednu! :) 

Poslední společný blog, který zmíním, je Klub bláznivých pejskařů. Patřil různým holkám z celé republiky. Obsah byl více méně kopírovaný. Já jsem se přidala v období, kdy se mé články proměňovaly. Snažila jsem se o revoluci, chtěla jsem, aby dále vycházely jen originální články. Ostatní více méně souhlasili, bohuže jim chyběla inspirace a klub zanikl.


Kamarádi blogeři

Slíbila jsem, že konec bude optimističtější než hádky na začátku článku. Tak tedy: Na blogu se dají najít i kamarádi!

Osobně jsem viděla čtyři blogery, počítám-li tedy ty, které jsem nejdřív znala z internetu. Dvě holky pocházejí odsud a potkaly jsme se náhodou. S dalšími dvěma jsem se domluvila. Blogera jsem od první schůzky viděla víckrát, blogerku ještě ne, ale plánujeme společnou ZOO, tak snad to vyjde, když budu od léta bydlet stejně jako ona v Praze. Je to moje internetová kamarádka, doufám, že nikdy neztratíme kontakt. Pak mám na Facebooku v přátelích ještě dvě takové holky, ty ovšem zatím znám jen čistě internetově. Skoro v každé konverzaci ale řešíme, že se to musí změnit. Držte mi palce!

A co vy? 

Pochlubte se s vašimi blogovými zážitky.
Hádka? Krize? Kamarádi? Co vás potěšilo a co naopak naštvalo?

Možná si časem vzpomenu na další věci a napíšu nový článek. Uvidíme. Nějakou dobu ale bude od těchto vzpomínkových článků klid.


Kája

Komentáře

  1. Tak tohle naštěstí osobně neznám a doufám, že nepoznám. :)

    Piosek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Narážíš na ty hádky atd.? Držím palce. Je to fakt hnus. :(

      Vymazat
  2. Fuuha, no pěkné věci. Něco podobného jsem na blog.cz taky zažila. Nevím proč, přijde mi, že na blog.cz se vždycky víc všechno řešilo a strašně snadno to tam sklouzko ke kyberšikaně. Na blogspotu mi to přijde klidnější. Ale možná je to i tou dobou a tím, že už nám nenní třináct. :)

    blog Days of Daysy
    Agregátor blogů - zviditelni svůj blog

    OdpovědětVymazat
  3. Teď už jo, protože nemám pubertální spolužáky. ;)
    Mrknu. :) A díky za odběr. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Kauzu s Lotti Biondi si pamatuji. Pokud si dobře vzpomínám, tak ji přijali, vyhodili a zase přijali. Následně zase vyhodili. Já jsem se o tuhle holčinu vůbec nezajímal a její blog jsem navštívil jen jednou. Přečetl jsem si jeden její článek, pomyslel jsem si něco ve stylu "panebože, co to je za krávu?!" a šel jsem pryč. Mrzí mě, že tě šikanovali. Abych pravdu řekl, tak jsem byl taky trochu šikanován. Narazil jsem na holčinu, se kterou jsme si celkem dost psali a rozuměli, ale později se - ze dne na den - změnila a od té doby mě začala nadávat, urážet a spolu s její kamarádkou i vydírat. Občas se mi stýská po těch chvílích, kdy jsme si psali, ale pak si uvědomím, co mi provedla. Nevím, jak je to dnes s ní. Vím, že má blog, ale téměř na něj nepíše. Pokud bych se ještě vrátil k tomu AK, podal jsem tam opakovaně přihlášku, ale ani jednou mě nepřijali a přitom jsem psal celkem dobré články. A víš co? Bylo mi to jedno! Když tam vzali tu růžovou nadrženou kravičku, s AK jsem nadobro skoncoval.

    OdpovědětVymazat
  5. Mně blog z dlouhodobého hlediska přinesl především Lotte, kamarádku, která je vždycky ochotná vyrazit do divadla (vlastně ještě ochotnější než já). Za tu jsem moc ráda.
    Byla jsem nadšená, když jsem se objevila jako blog dne a když se na hlavní stránku dostalo do výběru i pár mých článků. Dneska už to za úspěch nepovažuje - objevují se tam totiž i dost nekvalitní blogy a články, bohužel.
    I konflikt byl. V době, kdy jsem patřila ke komunitě blogerek nadšených do Fantoma Opery, jsem nevědomky "zradila" další členku téhle komunity. Chodila jsem k ní jen občas, protože její články prostě nebyly nic pro mě - nic moc chytrého ani zajímavého. Nepovažovala jsem chození na jiné blogy za svou povinnost do chvíle, kdy se na mě naštvala, protože jsem k ní nějakou dobu nepřišla, ale podle jejího průzkumu jsem byla aktivní na Facebooku (kde jsem ji ani neměla přidanou), tudíž mám času dost a určo mám i čas k ní přijít. Myslím, že jsem tenkrát byla tou blogerkou prokleta do třetího kolene :D Minimálně o mně napsala pár ošklivých článků, z nichž jsem ale většinu nečetla a dozvěděla se o nich od ostatních blogerů. :D
    Do AK jsem se svého času hlásila, ale v té době přijímání nějak stálo (anebo jsem prostě nevyhovovala kritickému oku hodnotících, nevím), později už jsem to nezkoušela, protože jsem přestala věřit, že jde o něco, co označuje výjimečně dobré blogy.

    OdpovědětVymazat
  6. Každý si projde něčím podobným, ne možná v tom rozsahu, ale to nezáleží jen na věku, ale i na povaze člověka. Netolerantní, nepřející, sami se sebou nespokojení lidé nepřejí klid ani ostatním. Vydrž a hlavně piš o všem co tě baví, ale ne moc intimní věci, aby jich nemohl nikdo zneužít. Svěřovat se blogu není moc dobré. Kamarádkám věř odsud posud...

    OdpovědětVymazat
  7. S blogem to bylo těžší i u mě ve třídě na základce, ale pak se to dalo. Na gymplu jsou z toho lidi vyjukaní a rádi si občas něco přečtou :). A kauza s Loty navždy zůstane v mojí hlavě. Hlavně ta dlouhá diskuse, co se tam pod jedním článkem vedla. Toho jsem si účastnila i s Bendou :D A taky je to čas, kdy jsem z AK odešla já.

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Kájo, tady Veriza, já jen, že emaily jsme ti nikdy nepsaly, máš tam chybu. Jinak koukám, že jsi pořád stejná, asi už z toho nevyrosteš, co se dá dělat. Měj se hezky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemám tam chybu.
      Stejná jsem i nejsem. Z čeho jsem nevyrostla, nikdy vyrůst nechci.
      Kdo ví, jestli vůbec jsi opravdová Veriza. :D

      Vymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.