Nikde se necítím tak dobře jako v horách. Dobře, přiznávám, že postel je hodně silný konkurent. Pokud mi chcete (v horském ohledu) odporovat, je tento článek určen právě vám. Přináším v něm celkem sedm důvodů, proč jsou podle mne lepší hory než město. Všechny důvody opodstatňují mé jedinečné osobní zkušenosti, můžete si tedy být jistí, že se nejedná o žádné vymýšlené kecy.
Poprvé jsem se do hor podívala v šesti letech v rámci školky v přírodě. Celý týden jsem (do slova a do písmene) chodila s otevřenou pusou. Tak prudký sraz! Tak velký kámen! Tak studený potok! Kapradí! Město jsem už měla dávno okoukané. Hory byla skutečná podívaná.
Ve Frýdku často při procházkách narážím na ostružiny, maliny či jahody. No jo, jenomže sbírejte je uprostřed města. Kdo ví, od jakých jedů jsou! Na horách takové problémy neexistují.
Popřát někomu cizímu hezké Vánoce ve městě, měl by mě za šílenou a možná by uvažoval, jestli nejedu na nějakých drogách. (Na horách jsem to rozhodně nepodávala seriózně, to víte, veselá duše se pozná...)
Horalové jsou nejen milejší, ale také ochotnější. Kámoši jak hrom. S výjimkou opravdových kamarádů. S těmi, s kým jste přišli, jsou potíže.
Jestliže výše uvedené neshody v pořádku překonáte a pod horami už plánujete, kdy vyrazíte příště, můžu vám pogratulovat: Máte opravdu skvělé kamarády! Když je smíření nedojde, mějte se na pozoru. Je možné, že vám daní lidé jen zbytečně kazí život, aniž byste si to normálně uvědomovali. Hory jsou k tomu skvělý indikátor.
Pokud na nich nejste s někým špatným, viz předchozí odstavec. Vzhledem k tomu, že byste se s takovými lidmi měli přestat stýkat, můžeme tuto možnost ponechat stranou.
Tak schválně! Co uděláte, když se vám začne uprostřed města jít na záchod? Obracím se tedy jen na dámy, protože vím, že chlapi jsou nechutní a jsou schopni to vyřešit bez ohledu na okolí úplně kdekoliv. Veřejných záchodů moc není a jejich otvírací doba je dost omezená. V restauracích atd. nemají rádi, když k nim jde na záchod nezákazník. Obchod se záchody není vždycky po ruce. Chudák močový měchýř.
V horách není nejmenší problém skočit za smrk! V horách můžu bezstarostně pít, protože vím, že se vody můžu kdykoliv zbavit. Pokud ovšem nejsem ve Vysokých Taurech. Se stoupáním nadmořské výšky ubývá porost. Věděla jsem to samozřejmě už dávno, ale teprve v Rakousku jsem to pořádně pochopila. Naštěstí tam nebyla ani noha. Měla jsem záchod s výhledem do širokého okolí! 👍
Když nepočítám tragický sestup z Lysé hory, během kterého jsem rovnou dvakrát špatně našlápla, daří se mi absolvovat horské túry úspěšně bez úrazu.
Vysoké Taury aneb Kája poprvé v Alpách <3 |
1. V horách je toho hodně k vidění
Poprvé jsem se do hor podívala v šesti letech v rámci školky v přírodě. Celý týden jsem (do slova a do písmene) chodila s otevřenou pusou. Tak prudký sraz! Tak velký kámen! Tak studený potok! Kapradí! Město jsem už měla dávno okoukané. Hory byla skutečná podívaná.
I když už samozřejmě hory znám a vím, že jsou plné srazů, velkých kamenů a zurčících potoků, stále mě nepřestávají fascinovat. Dokážu ocenit i krásu měst, ale horám se nikdy nic nevyrovná.
2. V horách roste čisté ovoce
Ve Frýdku často při procházkách narážím na ostružiny, maliny či jahody. No jo, jenomže sbírejte je uprostřed města. Kdo ví, od jakých jedů jsou! Na horách takové problémy neexistují.
...proto nám ujel autobus. Kdo by odolal slaďoučkým ostružinám?
...proto jsme se ségrou málem prohrály soutěž s rodiči, kdo bude dříve na Kotaři. Maliny, no!
...proto jsme se v Malé Fatře báli, že nestihneme poslední lanovku. Borůvky jsme tam nemohli nechat!
A tak dále.
3. V horách jsou všichni kamarádi (kromě kamarádů)
Horalové se zdraví. Občas spolu prohodí i pár přátelských slov. Doporučí si trasy, oblečení, podělí se o svačinu. Všichni jsou moc milí. Na Štědrý den jsem každému přála hezké svátky. Opláceli mi to milým úsměvem.
Popřát někomu cizímu hezké Vánoce ve městě, měl by mě za šílenou a možná by uvažoval, jestli nejedu na nějakých drogách. (Na horách jsem to rozhodně nepodávala seriózně, to víte, veselá duše se pozná...)
Horalové jsou nejen milejší, ale také ochotnější. Kámoši jak hrom. S výjimkou opravdových kamarádů. S těmi, s kým jste přišli, jsou potíže.
Někdo zbytečně spěchá? Někdo moc zdržuje? Někdo má nápad na prodloužení trasy? Někdo chce trasu zkrátit? Druhý má lepší výbavu? Někdo má horší výbavu? Důvodů ke sporu je milion!
4. V horách nejlépe poznáte ostatní
Jestliže výše uvedené neshody v pořádku překonáte a pod horami už plánujete, kdy vyrazíte příště, můžu vám pogratulovat: Máte opravdu skvělé kamarády! Když je smíření nedojde, mějte se na pozoru. Je možné, že vám daní lidé jen zbytečně kazí život, aniž byste si to normálně uvědomovali. Hory jsou k tomu skvělý indikátor.
Příkladů ze života bych našla určitě mnoho, zmíním pouze jeden.
Vyrazila jsem do hor s Kubou. Skoro jsem ho neznala. Domluvila jsem se s ním, protože jsem chtěla na hory a nikdo bližší nebyl k dispozici. Nečekala jsem víc, než přátelský výšlap. On to viděl jinak. Očekával, že nám z toho vznikne milostný vztah. Chtěl mě sbalit! Na vrcholu hory mi dal růži a čokoládu a pravil, že nám spolu bude moc dobře. Radikálnost však nebylo to nejhorší, čeho se dopustil.
Balil mě nekonečnou kritiku mých dovedností! Beze mne by už byl dávno nahoře, kilometr a půl bych měla uplavat bez přestávky, tři kilometry uběhnout za třináct minut atd. Abych nezapomněla - rád mě bude mít, i když nedostanu na maturitě samé jedničky. Vším, co říkal, se projevoval jako totální tupec.
Balil mě nekonečnou kritiku mých dovedností! Beze mne by už byl dávno nahoře, kilometr a půl bych měla uplavat bez přestávky, tři kilometry uběhnout za třináct minut atd. Abych nezapomněla - rád mě bude mít, i když nedostanu na maturitě samé jedničky. Vším, co říkal, se projevoval jako totální tupec.
Zjistila jsem to až na horách. Předtím v hospodě ne. Tam vypadal celkem mile.
Proto vás prosím: Ověřujte lidi v horském prostředí!
5. V horách je jedno, jak vypadáte!
Pokud na nich nejste s někým špatným, viz předchozí odstavec. Vzhledem k tomu, že byste se s takovými lidmi měli přestat stýkat, můžeme tuto možnost ponechat stranou.
Když je horko, dělám si culík. Ve většině případů až v terénu, tudíž vypadá všelijak. Navíc hrozně rudnu. Bývám červenější než rajče. V zimě jsem nacibulovaná, vrstvy ze mě dělají neforemnou bramboru. A víte co? Je to fuk! V horách jsou škaredí všichni!
Jo ve městě, tam aby člověk chodil jak na přehlídkové molo. Podle módních blogů, na které občas omylem narazím, chodím nahastrošená jak ježibaba. Zlaté hory!
6. V horách není problém jít na záchod
Tak schválně! Co uděláte, když se vám začne uprostřed města jít na záchod? Obracím se tedy jen na dámy, protože vím, že chlapi jsou nechutní a jsou schopni to vyřešit bez ohledu na okolí úplně kdekoliv. Veřejných záchodů moc není a jejich otvírací doba je dost omezená. V restauracích atd. nemají rádi, když k nim jde na záchod nezákazník. Obchod se záchody není vždycky po ruce. Chudák močový měchýř.
V horách není nejmenší problém skočit za smrk! V horách můžu bezstarostně pít, protože vím, že se vody můžu kdykoliv zbavit. Pokud ovšem nejsem ve Vysokých Taurech. Se stoupáním nadmořské výšky ubývá porost. Věděla jsem to samozřejmě už dávno, ale teprve v Rakousku jsem to pořádně pochopila. Naštěstí tam nebyla ani noha. Měla jsem záchod s výhledem do širokého okolí! 👍
7. Hory jsou bez úrazu
Když nepočítám tragický sestup z Lysé hory, během kterého jsem rovnou dvakrát špatně našlápla, daří se mi absolvovat horské túry úspěšně bez úrazu.
Ve městě se mi paradoxně vede mnohem hůř.
...dokázat to mohou roztržené kalhoty - šlápla jsem mimo obrubník, spadla jsem a narazila si koleno.
...dokázat to mohou kotníky, které mě už tolikrát bolely po špatném našlápnutí.
...dokázat to mohou odřená záda - nějak jsem nezvládla chůzi ze schodů.
...dokázat to může rozbitý mobil - nějak jsem nezvládla chůzi do schodů.
...dokázat to mohou všichni ti, kdo mě chytali při pádu z ničeho nic. (Nechápu!)
Atd.
Tak co, přesvědčila jsem vás, že jsou hory lepší než město?
Diskutujte!
Kája
Trefný ��
OdpovědětVymazatTak taky je mi v horách lépe než ve městě, to je jasné. Taky jsem v horách nikdy neřešila, jak vypadám a taky jsem se už tolikrát zdržela rostoucím ovocem :) Žel ze Středočeského kraje to je do vyšších hor docela daleko na všechny strany.
OdpovědětVymazatTen první bod mi připomíná, jak neustále obdivuju přírodu celkově, i když to mnoho lidi v okolí považuje za samozřejmost, že tu příroda je. Mně ke štěstí stačí "obyčejný" les, v horách jsem byla bohužel jen 3x za život! Pokaždé v jiných. U nás se nikdy necestovalo.
OdpovědětVymazatTaky by mě ve městě nelákalo něco trhat. Zvlášť u silnic a polí. Proto pak mám na jaře velký problém najít místo, kde bych si mohla natrhat kopřivy, pampelišky a další užitečné bylinky. Ale jakmile jsem na procházce nebo výletě v lese, a poktám ostružiny, hned si alespoň jednu utrhnu.
Zpozorovala jsem, že celkově na výletech do přírody člověk naráží na příjemné lidi (pokud to nejsou kuřáci) narozdíl od města, kde si každý hledí jen sebe.
Ten Kuba byl docela hulvát. :D Jak si někdo může dovolit někomu diktovat, co má jak zvládnout?
Raději budu ježibaba než nějaká primadona. :D
Takový záchod v přírodě (a s výhledem jako bonus) je pro tělo prospěšnější než nějaká kabinka. A pokud přijde na nejhorší, nikdy se nevyprázdním tak dobře jako venku někde v lesíku v křoví. :D Snad to nezní nechutně.
Příroda je zdroj energie, tak není divu, že úrazy jsou často ve městě, kde je to většinou samej stres. Mluvím pomalu jak nějakej šarlatán, ne? :D
Doufám, že to brzy napravím a udělám si nějaký výlet do hor. Mám v plánu plno míst. Ale do stovky mi zbývá ještě dost času, tak pokud lidstvo Zemi do té doby nezničí...
No jo, každý kus přírody je fajn, ale hory u mne nějak vítězí. Bydlíme u lesa, chodíme tam často na procházky. Když se konečně dostanu do Beskyd, zapůsobí to úplně jinak.
VymazatDěkuji za dlouhý komentář. :) Se vším musím souhlasit.
Nejvíce ze všeho mi chybí právě Beskydy :(, naše Lysenka, třeba.
OdpovědětVymazatTak šup, vyraz! ;) :)
VymazatJá hory miluju, hlavně teda v zimě, co se týče ježdění po svazích. Miluju, když mi sníh křupe pod prknem, je hezký počasí a já brázdím sjezdovky s mojí oblíbenou písničkou v uších a pozoruju přírodu kolem. A co teprv, když třeba na sjezdovku vběhne veverka! :D
OdpovědětVymazatJá jsem úplnej horomil, takže mě přesvědčovat nemusíš, ale nevim, jestli by mě přesvědčilo chození na "záchod" do lesa :D
The Linheart
A kam jinam? Ve městě tu možnost nemáš. :D Není tak pohodlné. :D :D
VymazatK těm horám ještě připomínám: https://www.youtube.com/watch?v=z02Ck-B3djU
VymazatMilan
Beskydy jsou nádherné. V Beskydech jsem (se narodil) vždy potěšen, jak je Boží příroda krásná.
OdpovědětVymazatJeseníky mne fascinují. Mám z nich radost, jsem v nich rád, hřejou mne u srdce.
Nejvíc ze všech pohoří mne ale oslovuje Šumava. Šumava se mnou vždycky těžce zahýbá. Při znalosti všech českých a moravských a značné části slovenských hor závazně prohlašuji, že Šumava je nepřekonatelná.
Není nic nad Šumavu.
Nejsou to sice žádné suprvýšky. Žádné suprsrázy (respektive jen semo tamo polosrázy). Ale duši zahřeje víc než Alpy postavené na Himaláji.
Pravda, v Andách jsem ještě nebyl a toužím po nich, ale už se mi to asi (určitě) nesplní. Ale Šumava je i nad Kordiliéry!
Milan
Ja som síce kedysi skautovala, ale za mňa stále vyhráva mesto. Možno to bude tým, že k horám sa mi taký vzťah nikdy nepodarilo vybudovať- les rada mám a tie horské výhľady sa mi páčia, ale akosi ma to nechytilo. Určite však súhlasím s tým, že na takýchto túrach najlepšie spoznáš ostatných.. celkovo sa mi potvrdilo, že sa to deje práve v tých najkritickejších okamihoch mimo zóny komfortu.
OdpovědětVymazatAle páčilo by sa mi vyjsť na Machu Picchu s lamou po boku a štrikovanou čiapkou na hlave!
Jo, to musí být fajn. :) :D
Vymazat