24 km přes osm vrcholů Beskyd

Od loňského roku je na facebooku turistická výzva 32 vrcholů Beskyd. Milovníci hor mají za co nejkratší čas zdolat určených 32 beskydských vrcholů, které mají více než 1000 metrů nad mořem.

Trochu jsem váhala, jestli vůbec jít. Ve škole nám řádila chřipková epidemie a mě už více než týden trápily nějaké bacily. Nakonec jsem si řekla, že mi hory mohou jedině pomoct. V lepším případě mi pomohou s léčbou, větší fyzická aktivita někdy člověka nakopne víc, než ležení v posteli a hektolitry čaje. V horším případě mě výlet položí, já si konečně zajdu k doktorce a zůstanu doma. Obě řešení jsem vítala. Chodit do práce s plným nosem mě už vůbec nebavilo.

A tak jsme vyrazili. Doufali jsme, že nám bude přát počasí, poněvadž předpověď mírně strašila s deštěm. Ten se nakonec nekonal. Dokonce se na nás občas usmálo sluníčko.

Jeli jsme vlakem a autobusem. Autobusem možná trochu z lenosti, šlo o nějaké tři kilometry, ale co byste si vybrali vy, kdyby vám autobus pěkně navazoval? Vsadím se, že pěší nudná táhlá cesta po asfaltce by to nevyhrála.

Od autobusu cesta pěkně stoupala. Chtělo se mi umřít. Srdce mi tlouklo, jako kdybych kopla čtyři espressa najednou. Nemoc se mi pořádně podepsala na kondici. Po hodině a půl hrůzy jsme se dostali na hřeben. Pak už se šlapalo více méně dobře. Jenom trochu foukalo, no.

První vrchol do sbírky byl Radhošť. Nebyla jsem tam snad sto let.

Cyrila a Metoděj

Radhošťská kaple 

Kousíček jsme se vraceli stejnou cestou a pak pokračovali dál k dalším vrcholům, přes Radegast na Pustevny, kde jsme se na chvíli zastavili. S teplou polévkou v břiše se přece jenom šlape lépe. Měli jsme toho před sebou ještě docela dost. 

Z Pusteven jsme se dostali na vrchol zvaný Tanečnice. Takový vrchol nevrchol, šli jsme k němu z kopce. ,,Ach jo, to si pak na ten Čertův mlýn pěkně vystoupáme!" nadávala jsem. Čert měl ale ještě chvíli čas. Z Tanečnice jsme si udělali malou zacházku na Zmrzlý vrch a Nořičí horu. Jde se k nim po neznačených cestách. Vrcholy nejsou označeny nijak výrazně, je na nich jen zrezivělá tyč s informací o státní triangulaci. Teda, je to tak na Nořičí hoře. Označení Zmrzlého vrchu jsme nenašli vůbec. Prohledávali jsme les, brodili se sněhem, ale k ničemu to nevedlo. Snad si ho i tam můžeme počítat!

Vrátili jsme se na Tanečnici a od ní pokračovali k Čertovu mlýnu. Stoupání bylo opravdu drastické, naštěstí netrvalo moc dlouho. Přežila jsem ho! 

Sympatická cesta, že? Nebojte, pak se začne zvedat. ;) 

Před námi byl poslední vrchol, a sice Folvark. Vedla k němu krátká neznačená odbočka. Původně jsme plánovali splnit ještě další dva vrcholy, ale znamenalo by to další zacházky a hlavně další brodění sněhem a další hledání. S ohledem na večerní plány jsme uznali, že bude lepší si je nechat na jindy.  

Jak vás baví se ve skoro každém článku dívat na mne? 

Klesání do vesnice bylo snad ještě příšernější než ranní stoupání. Šlo se opět docela prudce a hlavně hrozným terénem. Rozteklý sníh klouzal i pod mými úžasnými pohorkami. Zase jsem myslela, že umřu, tentokrát ale strachy. 

Královna Beskyd

V sobotu jsem splnila osm vrcholů. Za leden a únor jsem dala čtyři. Momentálně jich tedy mám celkem dvanáct. To už je více než třetina! Letos by se mi snad mělo podařit těch 32 vrcholů Beskyd splnit!

Kája