Koloběžka cup 2019: Dala jsem do toho všechno! A vyplatilo se

Miluju koloběžky a ráda chodím na závody. O víkendu jsem tyto dvě lásky konečně spojila a zúčastnila se Koloběžka cupu. Chcete vědět, jaké to bylo? A zajímá vás, jak jsem si vedla? Čtěte dál a všechno se dozvíte.




Koloběžka cup 


Kde: Malešický park 
Délka trasy: 5 200 m (čtyři kola) 
Ročník: Třetí (jak jsem ty předchozí dva mohla vynechat???) 
Kategorie: Děti do 10 let, děti od 10 do 15 let, handicapovaní, dospělí hobby a dospělí profi 

Jakožto rekreační sportovkyně jsem se přihlásila do kategorie hobby. Startovalo v ní 32 žen. 


Od nadšení přes lenost zpátky k nadšení 


Když jsem se na závod přihlásila, byla jsem celá hrr. Měla jsem chuť seběhnout do sklepa pro milovanou Kostku a objet nejméně celý svět. Neudělala jsem to, bylo zrovna škaredě. Aspoň jse se přes FB všem pochlubila, do čeho jsem se namočila. Pro jistotu jsem do toho rychle namočila i kamaráda. Za tento výkon by mi měli lidi gratulovat. Onen kamarád je totiž zapřísahlý cyklista a párkrát měl na mou adresu nesmyslné poznámky o tom, že bych udělala nejlépe, kdybych si pořídila kolo. Pche, ať si trhne nohou! Vlastně tou si trhám já, když frčím na Kostce do knihovny.  

Pár hodin před závodem se mi nic nechtělo. Měla jsem za sebou šmatlání po pražské ZOO. Cítila jsem se spíše na závodění v tom, kdo dřív usne. Na autobuse jsem se doplazila s velkým sebezapřením. Naštěstí jsme nikde nemuseli přestupovat. Dojeli jsme na sídliště Malešice, odkud už to bylo  kousek. U jenoho stánku jsme dostali tričko, čip a startovní číslo, u druhého nám... půjčili úžasné koloběžky! 😍 Ne že bych svou Kostku Hill Fun hanila, ale Tour Max je Tour Max. 

S koloběžkou jsem konečně začala přicházet k životu. Projeli jsme si trasu, ať máme představu, co čekat. Jestli mi do té doby zbyla nějaká nechuť k závodění, během zkušební jízdy nadobro zmizela a proměnila se ve velké nadšení. Mám závodit na tak skvělé koloběžce? Hurááá!



Dala jsem do toho všechno 

Po třetí hodině nás začali svolávat na start. Schovala jsem se co nejvíc dozadu. Nejsem přece žádná borka, kam bych se tlačila? Vyjíždělli jsme po trojicích, abychom se netlačili. Já jsem byla v předposledním výjezdu. A víte, co se začalo dít hned za první otáčkou? Předjela jsem holku, která vyjela o dost dřív! A pak druhou a třetí. Tyjo, jsem dobrá, řekla jsem si a dupala jsem o sto šest. 

Objela jsem první kolo. Připadalo mi, že každou chvilku vyplivnu plíce. Trochu jsem pochybovala, jestli závod vůbec dokončím. Zkusila jsem pochyby potlačit tím, že jsem dupala ještě víc. 

... a pak jsem si najednou myslela, že mám jet ještě jedno kolo, ale ejhle, tabule psala, že už jsem závod dokončila. Kromě pochyb jsem potlačila i matematické operace. Odevzdala jsem čip, lítostně se rozloučila s koloběžkou a šla jsem umřít na lavičku. Závodní tempo jsem na koloběžce nikdy netrénovala. Dalo mi to zabrat. Protože jsem celou dobu dýchala pusou, příšerně mě bolelo v krku. Bylo to snad ještě horší, než když jsem měla angínu. A do toho se mi točila hlava! 



Vteřiny slávy a velká radost 

Postupně jsem přicházela k životu. Závod mezitím projela druhá vlna kateogrie hobby, vzápětí ho profrčeli profíci. Nastal čas na malinovku! Jako závodník jsem ji měla zdarma, heč! Sedím v trávě, opaluju se, doplňuju tekutiny... najednou zabzučel mobil. Přišla esemeska s výsledkem! Dozvěděla jsem se, že jsem 5 200 m urazila za 14 minut a 40 sekund a že mi tento skvělý čas postačil k obsazení páté příčky mezi hobby ženami. Hip, hip, hurááá! 

Jelikož se oceňovali závodníci už od šestého místa, vychutnala jsem si na pódiu svých pár vteřin slávy. Slyšet svoje jméno bylo fakt super! A dostala jsem pěknou medaili! A taky obrovský pánský dres a víno. Dárky vybrané speciálně pro mne, haha. (Jsem drobná abstinentka.)





Úspěšná sportovní sezóna 

Letos prostě jedu pecky bomby. Urban challenge - 52. z 415, Běh pro ZOO Praha - 35. z 229, Koloběžka cup - 5. z 32. Kdo by to byl dříve řekl. Bude se mi tak dařit i příště? A kde vlastně to příště bude? Nejradši bych šla hned na příští Koloběžka cup, bude za dva týdny u nás v Beskydech. Musela bych se ale asi rozkrájet, abych to všechno stihla... 

Komentáře

  1. Obrovsky gratuluju! Sama jsem byla v šoku, když mi po prvním Koloběžka Cupu přistála na krku moje vůbec první medaile. :) Ten pocit je k nezaplacení. Přijde mi super, že rozdělili hobby a profi kolobkáře, nás loni startovalo hrozně moc. Zajímalo by mě, kolik lidí bylo letos místo Koloběžka Cupu na Koloběžka dni, který byl ve stejný den - původně byla jen jedna akce, ale vypadá to, že se organizátoři rozhádali a dělají si naschvály.
    Ještě jednou moc gratuluju - k medaili (je krásná), skvělému pocitu i překonání sebe sama. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koloběžka Cup je prostě nej. :-D
      Jo, s tím Koloběžka dnem jsem byla trochu zmatená, vyhledavač mě jednou odkazoval tam, jednou tam a hlavně mi bylo divné, že se to koná v jeden den.
      Jo, medaile je krásná. Kamarád vymyslel, že bych si ji mohla pověsit na zlatou stěnu, aby byla zlatá. :-D

      Vymazat
  2. teda, na takej kolkobežke som ešte ani nestála :D nie to súťažiť na nej :D ale vyzerá to super :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byla úžasná. Tak úžasná, že se mi dneska na mé jelo špatně do práce. :-( :-D

      Vymazat
  3. Tož gratuluji! Ono v jednom songu se zpívá "když nemůžeš, tak přidej víc!"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prý v jednom songu. Hlavně je to citace Emila Zátopka. To se vůbec nemůže připisovat Miraiovi.

      Vymazat
    2. Ty jo, tak to jsem vůbec nevěděl.

      Vymazat
  4. To je super, že ses zúčastnila závodů pro koloběžky. Velká gratulace :-)! Medaile je moc hezká. Zasloužila sis ji

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ve 23 letech jsem bývalá učitelka, jaký je můj příběh?

Mensistka bez vysoké školy aneb Budu ještě studovat?

Droga jménem KINEDRYL