Berlín II: Braniborská brána, vítězný sloup a hledání piva

Berlín je jedno z největších měst Evropské unie. Nachodili jsme v něm přes dvacet kilometrů, pořádně nás z toho bolely nohy, další dva účasníci to odskákali i puchýři. Co všechno jsme viděli a jak na mne Berlín zapůsobil? Vítejte u druhého dílu mého berlínského vyprávění.



Z předchozího článku Spontánní výlet, pochybnosti a panda víte, co mě, sestru a kamaráda Peťu přimělo jet do Berlína. Četli jste také o tom, že jsme navštívili zoologickou zahradu, ve které jsou k vidění pandy velké. Dnes budeme pokračovat.

Ukousnutý kostel a túra k Braniborské bráně 

Zoologická zahrada nás vyčerpala, potřebovali jsme pauzu. Usadili jsme se v McDonaldu na kávu. Zneužila jsem wifi a podívala se do map, kudy máme jít k Braniborské bráně. To je dálka! zvolala jsem vyděšeně. Navigace říkala, že nás čeká nejméně hodinová cesta. No co, aspoň poznáme město. 

Hned na začátku túry jsme míjeli kostel s ukousnutou špičkou. Doma jsem si musela dohledat, co to mělo znamenat. Dozvěděla jsem se, že jsme viděli Pamětní kostel císaře Viléma. Původní kostel postavili mezi lety 1891 a 1895, za války ale utrpěl ničivé bombardování. V roce 1959 položili základní kámen novému kostelu, moderní budově s šestihrannou věží. Rozbořený kostel plní roli pomníku. „Jakože aby to připomínalo každý den, co se může stát, když lidi zblbnou." (Peťova slova)

Pokračovali jsme přes suvenýry, po rozpálené cestě a nakonec přes park. Bylo tam příjemně. Jezírko lákalo k odpočinku. Kolegové vyzuli tenisky a chladili si nohy. Já jsem byla v pohodě, měla jsem s sebou sandály. V uzavřených botách bych umřela! Ještě že nacpu do batohu všechno, co si usmyslím. 

Vstávat se nám nechtělo, ale navždy jsme tam zůstat nemohli. Prokličkovali jsme parkem a vyšli přímo u Braniborské brány. Totiž - ocitli jsme se v jejich zádech. Otočená byla na druhou stranu.


Loni v Bruselu jsme s kamrádkou Terkou měly pocit, že stojíme v Berlíně. Objevily jsme totiž stavbu, která je Braniborské bráně na první pohled dost podobná. Ve skutečnosti jsou památky dost rozdílné... a ta Bruselská je hezčí, na pěknějším místě. 

Srovnejte:



Chtěla jsem si prohlédnout Říšský sněm, ale parťáci mi k tomu nedali dost prostoru. Umírali horkem a žízní (na pivo). Klidili jsme se ke stánku s občerstvením a pak do bezpečí parku.

Lenoši v parku 

Vymyslela jsem tam další plán: Zámek Charllotenburg a jeho zahrady. Au, au, říkali do rytmu chůze parťáci, kdy jsme se po necelé hodině zvedli. To asi nepůjde, začala jsem se obávat. A měla jsem pravdu. K zámku jsme nedošli. Neplánovaně jsme si ale užili jinou památku: Vítězný sloup.

Z dálky jsme ho viděli už dřív, ale mysleli jsme si, že je to opravdu jen obyčejný sloup. Předpokládali jsme, že se si ho prohlednéme, vyfotíme a půjdeme dál. Vůbec jsme nečekali, že má na výšku 60 m a že slouží jako rozhledna. Napočítali jsme poslední centy a s útrpnými pokřiky vystoupali vzhůru.



Vyhlídka byla stísněná a plná lidí. I tak jsme si výhled naplno vychutnali. Stáli jsme uprostřed obrovského kruhového objezdu a dívali se dokola na cesty, které z něj vycházejí. Vypadalo to jako sluníčko. Mezi paprsky jsou rozlehlé parky. Radost pohledět.

Času ještě zbývalo hodně, energie a chutě do poznávání města bylo málo. Já bych ještě něco zvládla, parťákům se však nic nechtělo. Na dvě hodiny jsme se usalašili v parku a povídali si o nesmyslech.

A pak hurá na autobus!


Berlínské dojmy 

Nemůžu říct, že se mi Berlín líbil. Výstižnější je, že mi přišel zajímavý. Široké, ale ne moc rušné ulice, obrovské kruhové objezdy, do jejíchž středů se dá dostat podchodem. Nádherné parky, kde lidi tráví volný čas. 

Stav podchodů, metra a dalších míst mě dost znechutil. Město na mě působilo špinavě, neopraveně, hnusně... občas jsem se cítila jako postava z knížky My děti ze stanice ZOO. Výlet jako takový byl parádní, ale Berlín mě nijak neoslovil. Holt to není milovaná Vídeň...   V budoucnu mu určitě dám ještě jednu šanci, ale oblíbit si ho asi nikdy nedokážu. 

Byli jste někdy v Berlíně? Jak na vás zapůsobil? 


Kája


Další čtení: 

Komentáře

  1. Moc krásné fotky. Taky se mi brány vždycky pletou. V Berlíně jsem bohužel nikdy nebyla, ale snad to napravím.

    OdpovědětVymazat
  2. Že si to ty, tak ti dám taky jeden cestovatelský tip. Flixbus teď začal jezdit z Ostravy do Milána. Jízdenka se dá sehnat za 349 Kč, když si najdeš kupón na 20% slevu, srazíš cenu na 279 Kč. Miláno mě vůbec ničím nenadchlo, ale o pár desítek km začínají Alpy a je tam vážně hezky. Takové městečko Lecco na břehu jezera Como je moje srdeční záležitost. Ne kvůli tomu městu samotnému, ale kvůli těm přes 2000 metrů vysokým horám v okolí. Autobus je vybavený i nosiči na jízdní kola, to kdyby se ti nechtělo plahočit po Itálii pěšky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hmmm, to vážně není daleko. Tak třeba něldy...

      Vymazat
  3. Berlin za jeden den? To si nevieme ani predstavit. Ja by som na toto mesto odporucila minimalne dva - tri dni :-)
    Mačka z blogu Kaviareň u mačky

    OdpovědětVymazat
  4. V Berlíně jsem ještě nebyl, ale uvažuju, že bych se tam zajel podívat na vánoční trhy (z Německa mě ještě lákají Drážďany, jinak Vídeň samozřejmě taky :-))

    OdpovědětVymazat
  5. Mně naopak berlínská hromadná doprava nadchla mnohem více než třeba v Bruselu. Např. jsem byl úplně hotový z toho, že na vybraných linkách a spojích MHD jezdí dvoupatrové busy. :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.