Zahálka, nebo nutný odpočinek?

V červnu jsem se rozloučila se svoji třídou a od té doby se snažím vybudovat kariéru copywriterky na volné noze. Že to jde ztuha, asi nemusím zdůrazňovat. Víte, co je na moji práci nejtěžší? Řada z vás si možná tipuje, že se nedokážu doma na práci pořádně soustředit. Ve skutečnosti je to ale naopak. Nedokážu lenošit!


Pozor, jsem workoholička! 

Zřejmě mám sklony k workoholismu. Píšu hodně a stejně mám pocit, že bych mohla psát víc. Více psaní totiž znamená více peněz. V poslední době jsem už z toho byla dost unavená. Naštěstí přichází lepší doba, získávám lépe placené zakázky. S tou nejlepší vydělám za jeden článek tolik, co u jiného za sedm!

Když někomu řeknu, že pracuju z domova, obvykle se setkám s otázkami, jak to zvládám. Většina lidí by se prý doma k práci neodhodlala. Toto mám zmáknuté, už na gymplu jsem si dělala denní rozpisy, abych co nejméně zahálela. Problém je opačný: Neumím si udělat volno! Píšu přes týden, píšu o víkendech, psala jsem dokonce i v Salzburgu a Dolomitech.


Zázrak? 

Včera jsem měla po hodně dlouhé době den, kdy jsem pro práci neudělala absolutně nic. Dokonce jsem ani neotevřela e-mail! A to jen díky nabitému programu. Ráno jsem snídala s milým mužem, pak jsem vyrážela se sestrou do Ostravy na Kreativ (= parádní prodejní výstava akorát pro nás dvě). Po návratu jsem jen něco málo snědla a utíkala na „pivo". Domů jsem dorazila v sedm, unavená a spokojená. Sotva jsem uviděla notebook, přišly výčitky!

Špatný pocit z toho, že jsem celý den nepracovala, mě skoro donutil otevřít Word. Naštěstí mi zbyla šperka zdravého rozumu. Uznala jsem, že by mi to stejně nešlo, večer jsem neproduktivní a včera jsem byla zralá spíše na postel než na práci. A tak jsem se raději pustila do pletení košíku.

Neskutečné!

Dneska už zase pilně pracuju. Včerejší volno mi nijak neškodí, nehoním termíny. Všechno to bylo jen o pocitu... Protože když chvilku odpočívám, hned mám pocit že se bezdůvodně flákám. Musím se to nějak naučit!


A co blog? 

Článek na blogu vychází po čtrnácti dnech. Neměla jsem na to kapacitu. Nechtělo se mi psát víc, než bylo nutné, chyběl mi volný čas a vlastně jsem ani neměla nápady, mozek byl vyčerpaný. Netuším, kdy napíšu další článek... Kdybyste měli nějakou inspiraci, sem s ní! Oproti práci je i psaní blogu odpočinek, i když pořád dělám to samé.

Kája 



Komentáře

  1. Někdy je ta hranice mezi zahálkou a nutným odpočinkem zatraceně tenká. Hlavně co se týká blogu. Potřebuju odpočinek versus nechce se mi psát se po nějaké době umí začít slévat :)

    Zápisky třicítky

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to hlavně moc nepřeháněj, at se z toho za chvíli nezblázníš :)
    Jinak dáš sem třeba i seznam článků, které píšeš pro jiné weby a kterými se živíš? Ráda si počtu :)

    OdpovědětVymazat
  3. Káji, díky za report :)! Mám to teď s psaním podobně, blog spíše hibernuje. Ať se ti v práci daří, držím palce :)

    OdpovědětVymazat
  4. Je dobře, že sis udělala den volna. Opravdu to někdy pomůže. Co například píšeš? :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.