Náročné stěhování z Prahy, dojedeme vůbec? (opožděný zápis)

Rok utekl jako voda, nedávno jsem měla výročí od velkého stěhování z Prahy. Při té příležitosti jsem zjistila, že jsem o něm loni nenapsala článek! Jak jsem jen mohla? Stěhování totiž bylo velké dobrodružství. Vůbec jsme totiž netušili, jestli dojedeme na místo určení. Zlobilo nás auto! Říkala jsem si, že by byla škoda, kdyby tady o stěhování nebyla zmínka. Opožděný zápis je tady.

Velké stěhování bylo naplánovano na sobotu 29. 6., den po vysvědčení. Den poté, co jsem rozdala vysvědčení a dokončila všechny pracovní povinnosti. Domluvená jsem byla s kamarádem Michalem. Měli jsme jasný plán: Přijede v pátek kolem poledne, zajdeme spolu na oběd, vyrazíme do města a naposledy si dáme čaj v Čajovně setkání. V sobotu ráno jsme měli naložit věci a vydat se na dlouhou cestu. Hodlali jsme ji pojmout jako výlet, zastavit se v Poděbradech, v Litomyšli a třeba i na dalších místech, která nás napadnou. 

Pátek se dařil. Michal přijel brzy odpoledne, jen o něco málo později než tipoval. Zdržely ho kolony. Pizzu jsem hltala, dlouhou dobu jsem si na ni šetřila místo. Pak jsme vzali útokem vietnamskou Sapu. Dva roky jsme se tam chystali a konečně nám to vyšlo! Koupila jsem si tam jasmínový čaj a misku, Michal hromadil exotické ovoce. 

Z Facebookového příspěvku: „Měla jsem pocit, že se v Sapě zastavil svět. Pak se mi domněnka potvrdila. Uslyšela jsem světoznámé “o-ou” z ICQ." Ale bylo to tam fajn. 

Fotka mi připomíná, že nějak letos nenosím klobouk. Musím to napravit! 

Ze Sapy jsme odcházeli k večeru, na řadu přišla čajovna. V polovině cesty jsme se setkali s kamarádem Tomem. Přidal se k nám nečekaně. V průběhu dne mi volal, že je na výletě na Šumavě a že by se cestou zpátky mohl stavit. A tak se stavil. Přemluvili jsme ho, aby s námi zůstal přes noc. Jaké štěstí! Vůbec si nedokážu představit, co bychom si bez něho počali...

Auto nechce startovat! 

Po snídani, která se skládala z manga a kdo ví jakého dalšího ovoce, šel Michal přeparkovat auto z konce parkoviště co nejblíže k domu. Zdánlivě jednoduchá činnost se mu ovšem nepovedla. Auto nechtělo nastartovat! Baterie odmítala spolupracovat. Den předtím přitom Michal bez problému urazil přes 360 km. Jaké štěstí, že s námi pořád byl Tom. 

Místo nakládání věcí jsme Tomovým autem jeli na benzínku koupit kabely. Teprve potom mohl Michal přeparkovat. O tisícáté sestoupení schodů jsme konečně byli připraveni k odjezdu. Startovat jsme opět museli s pomocí Tomova auta...

Hodinová jízda stačila na to, abychom dostali hlad na oběd. Když jsme šli najedení zpátky k autům, tvrdili kluci, že teď už to bude v pohodě. Za hodinu se baterie určitě dobila. Ještě pořád si dělali naděje, že není odepsaná. Jenomže byla. A tak potřetí zapojovali kabely. Tentokrát už neváhali, měli praxi. 

Ukázalo se, že vůbec nemá smysl držet se původního plánu. Žádný výlet se nekoná! Kdo ví, jak by to dopadlo. Dohodli jsme se, že prostě pojedeme a republiku budeme objevovat jindy. Akce se startováním se konala ještě jednou, když Michal potřeboval natankovat. Pokud byl tentokrát dost napínavý. Tomovo auto se snažilo, ale Michalovo dlouho nereagovalo. Bylo rozhodnuto: Teď už nesmíme vypínat motor! Na záchod jsme chodili na střídačku. 

Za Olomoucí napětí vygradovalo. Tom se od nás odpojil, protože tam bydlí. Kdyby něco, museli bychom o pomoc prosit cizí lidi. Naštěstí to vyšlo. Nedovedete si představit, jak se nám ulevilo! Auto pak dostalo novou baterii a bylo připravené na další cesty. 

Náhrada za zrušený výlet

V červenci jsme projeli okolí. Podívali jsme se do Štramberku, Valašského Meziříčí a Starého Jičína. Sice jsem tam už byla a nesplnila jsem si vidět Poděbrady, ale bylo to fajn, jsou to hezká místa. Přesvědčí vás o tom článek Výlet: Štramberk, Valašské Meziříčí, Starý Jičín, Nový Jičín; místa, která musíte navštívit. 

Kája