Nejkrásnější období v životě ženy? Těhotenství to určitě není

Říká se, že těhotenství je nejkrásnější období v životě ženy. Dovolte, abych se zasmála! Mám naprosto bezproblémové těhotenství, já i syn jsme celou dobu zdraví, vyhnula se mi těhotenská cukrovka, neotékám, dokonce ani na obáváné zvracení nedošlo. I když zdánlivě nemám na co, pořád si stěžuju. Nejkrásnější období rozhodně neprožívám. Musel to vymyslet nějaký chlap! 


Nejkrásnější přece není období, kdy se tělo mění před očima k horšímu. Začalo to ochabnutím bříšních svalů. Místo pevného plochého bříška jsem najednou měla neforemné cosi, co s přibývajícími týdny začalo nabírat na objemu. Zpočátku se dalo dobře maskovat, když jsem vytáhla sukni do pasu, nebylo nic poznat. Kolem dvacátého týdne jsem musela uznat prohru. Sukně šly pod břicho, oblíbené džíny ustoupily těhotenským. Aspoň že trička mi ještě seděla téměř všechna! 

V únoru jsem ještě běhala, v březnu jsem se projela na koloběžce, v dubnu jsem pochodovala po horách. V půlce května mě přepadly příšerné bolesti zad, které mi skoro zakazovaly chodit. Jaké štěstí, že v červnu otevřely bazény. Pravidelné plavání mi od bolestí ulevilo. Provozovala jsem ho dva měsíce. 

Bazén je senzační místo. Pokaždé jsem naplavala 500-1000 m, aniž bych pocítila, že je se mnou něco jinak. Sotva jsem se dostala na souš, těhotenství bylo zpátky. 

Trička postupně přestala stačit, kromě těhotenských jich obleču jen pár. Dost záleží, co k nim obleču. Ke kratšímu mohu vzít jen těhotenský spodek vybavený kapsou na břicho, jinak bych okolí pohoršovala lezoucím pupkem. Crop topům nefandím ani za normálních okolností! 

Kromě břicha mi časem zvadly i nohy. Mamka se mi směje, prý je mám hezké pořád, ale já jsem jako běžkyně a horalka zvyklá na něco úplně jiného. A to ani nemluvím o novém podivném zadku...

Nekrásnější období v životě ženy nemůže být období, kdy třeští oči vyděšením z příbývající hmotnosti i samotná váha. Přibrala jsem něco málo přes deset kilo a připadám si kvůli tomu jako velryba. Tuky jsou skoro nenabrala, za všechno může miminko, plodová voda, placenta, větší množství krve a kdo ví jaké další záležitosti, které po porodu přestanou být aktuální.

Vím, že některé ženy během těhotenství doslova a do písmene ztloustnout, takže jsem na tom dobře. Ale ruku na srdce, kterou ženskou nepíchne u srdce, když vidí, že váží víc než posledně? 

Nejkrásnější období by se odehrávalo na horách a jedinou starostí by bylo, co večer sním. Tomu se příliš nepodobá období nervů, jestli je to dítě uvnitř v pořádku, jestli jsem neměla moc kofeinu a co mám ještě nakoupit a zařídit. 

V údajně nekrásnějším období mi bylo ukradeno tělo. Bydlí ve mně člověk! Kdo to kdy viděl? I tasemnice by dávala větší smysl. Člověk, který ve mně bydlí, roste a dělá si nároky na moje tělo. 

„Matko, dej si to žebro někam, já si tady chci dát zadek!"
„Matko, to snad nemyslíš vážně s tím jídlem, vždyť mě ten tvůj žaludek utlačí!" 
„Matko, tu kyčelní kost tady máš fakt hloupě, nemůžu se protáhnout." 
„Matko, já si chci hrát, tak neprotestuj a nech do sebe dlubat." 
„Matko, to si děláš srandu, že jsi ještě nešla na záchod? Jak by se ti líbilo žít vedle takového močáku?"

Kolikrát se zopakuje otázka, jak to zase sedím nebo ležím, radši ani neříkám. Spánek je čím dál náročnější činnost. Sednout si ke stolu tak, aby mi jídlo nepadalo na zem, ale abych zároveň nebyla příliš schoulená nebo namačkaná, je taky oříšek. Matoušek si moje tělo přivlastnil a rád o něm rozhoduje. 

A co je největší extrém? Hormony! Těhotenství je jako devitíměsíční  premenstruační syndrom. Kluci krčí rameny, ale holky určitě vědí, o čem mluvím. Nejhorší byl první trimestr, permanentně jsem brečela. Ve druhém to byo o cosi lepší, teď mě opět rozlítostní kde co. Kdyby za to mohla menstruace, sežrala bych na posezení Milku a byla bych v pohodě. Udělat to těhotná, je mi špatně. Sladké pohlazení jazyku si můžu jen představovat. Takže se má moje nejkrásnější období obejít bez mlsání?!?


K tomu všemu si představte: 
  • Když chci spát, nespím, když chci něco dělat, usínám. 
  • Usínám s knihou v ruce. I když je čtivá a zábavná. 
  • Někdy mám citlivé břicho tak, že přetáhnout přes něj tričko je mega utrpení. 
  • Natáhnout silonky je úkon hodný mistra. Vlastně i kalhoty se oblékají dost špatně.
  • V prvním trimestru mi smrděla káva. Káva! Mně! 
  • Chodím jako tučňák. 

Náladě nepřispějí poznámky: 
  • 20. 8.? Tak to máš ještě čas... 
  • Ty máš ale velký pupek! 
  • Na to, že už skoro rodíš, žádné břicho nemáš... 
  • Jsi lenoch, když pořád spíš. 
  • Jen spi, po porodu se už nevyspíš. 
  • Proč se tak namáháš, jsi těhotná! 
  • Na co si stěžuješ? Když byla těhotná Xxx, tak ...
  • Užívej si to! 
  • Už máš sbaleno? Měla bys, může tě to kdykoliv překvapit. 
  • Ty už más sbaleno? Proč tak brzo? 

Kdepak, těhotenství není nejkrásnější období, už jsem zažila lepší. Už aby bylo miminko venku!


Sepsáno: 8. 8. 2020, v první polovině 39. týdne těhotenství, dvanáct dní před termínem porodu. 

Kája


Kam dál: 

Komentáře

  1. Ty jo, co je každýmu do toho kdy spíš a nespíš, kdo si stěžuje a kdo měl těhotenství skvělý a vůbec, je to tvoje těhotenství a prožiješ si ho jak chceš ��

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No to víš. Někteří musí mít pořád plnou pusů řečí a rad. Já bych nevěděla, co těhotné říct. Snad jen "hmmm". Ani teď, když jsem si to sama prožila. :D

      Smazat
  2. Souhlas s komentářem výše, a Káji je fajn, že to píšeš na "plnou hubu" a neudržuješ takovou tu obecnou představu, že přece těhotné žijou za sedmero horami obklopeny duhou a poníky :)

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Blog.cz končí, mládí už je definitivně pryč

20 krásných věcí z roku 2020 (#positive2020)

Droga jménem KINEDRYL