Praxe v prvním ročníku aneb Hurááá, po dlouhé době jsem učila!

V rámci svého studia jsem musela splnit 20 hodin praxe v první třídě. Po hrůzostrašném vyřizování papírů a domluvě hlídání devítiměsíčného agenta jsem na ni mohla nastoupit. Bylo to super, po dvou letech jsem si konečně zase zaučila! I když jsem každé odpoledne byla dost unavená, znovu jsem se přesvědčila, že mám učitelství v krvi. 

Naposledy se nadechnout čerstvého vzduchu, nasadit respirátor a zazvonit. Vrátná mě poučuje o "odcovidování rukou" a přistrčí mi sešit, do kterého mám načmárat své jméno. Na to se mě ujímá zástupkyně řediele, kterou již po dobu své praxe víckrát neuvidím, a vede mě do 1. B, kde si mám dát svých "20". Představí mě sympatické učitelce a odchází. 

Praxe měla být náslechová, učitelka se mě ovšem v první minutě ptá, zda bych si chtěla zkusit učit. Uvádím ji na pravou míru - vyzkoušeno už to mám až až, i když jsem mladá a zatím bez titulu, zvládla jsem odučit dva roky. Je rozhodnuto, praxe rozhodně nebude pasivní. První den ovšem jo, abych nasála atmosféru a mohla se na své hodiny poctivě připravit. 

Připravuju se skutečně vzorně. Tak, jak se učitel chystá, když k němu má přijít hospitace. Za normálních okolností totiž není moc těžké improvizovat a já to dělala zcela běžně. Věděla jsem, co kdy potřebuju probrat, měla jsem zásobu pracovních listů i didaktických her a jela jsem, jak jsme zrovna potřebovali. Tenokrát mám podrobný plán hodiny včetně časové dotace na jednotlivé aktivity. Připsat k tomu pár podivných slov z rámcového vzdělávacího programu, inspekce by nad mou přípravou spokojeně pokyvovala hlavou. 

V noci nemůžu spát, neustále myslím na děti, přehrávám si v hlavě, co všechno jim chci říct, jsem nervózní a zároveň se těším. Aspoň na okamžik se přece vrátím ke svému oblíbenému povolání! Ráno se probouzím poněkud unavená, a tak v letu připravuju filtrovanou kávu z Kavala. Vypiju ji ve třídě, zatímco nervózně koukám do slabikáře a připravuju se na svou velkou chvíli. 

Za svou praxi odučím celkem deset hodin. Spoustu češtin, nějaké matematiky, prvouku a hudebku, na které předvádím housle. Někdy dost šílím, když si děti dělají co chtějí, ale vesměs si to užívám. Konečně jsem zase zdrojem moudrosti! Chvílema mě napadá zaběhnout za ředitelem a požádat ho o místo na částečný úvazek, ale sotva si vzpomenu na syna, hned jsou myšlenky na práci pryč. Proč utíkat k cizím dětem, když mám doma svoje? Práci nechám na později, ale moc se na ni těším. Týden s prvňáčky mi připomněl, jak je učitelské povolání nádherné. 

Držte mi palce se studiem


Kája

Komentáře

  1. Káji, muselo to být krásné :) určitě jsi výborná učitelka. Také jsme měli předepsané praxe, ale do školy mě bohužel kvůli covidu nepustili. Takže jsme se dívali na vyučovací videa z minulých let. Probírali jsme cíle, metody, RVP apod... Těším se, až se za dětmi dostanu osobně. Snad ve druháku...
    Leník

    OdpovědětVymazat
  2. Verím, že to muselo byť super, byť opäť v škole, aspoň na chvíľku :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Palce rozhodně držet budu! Učitele, kteří by o učení smýšleli podobně jako ty, potřebujeme jako sůl :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu