Reveal something or someone that you miss. Kdybych článek psala jindy, vzpomínala bych na Alpy nebo ztracené kamarády. Za daných okolností nemůžu jinak než zmínit... no, čtěte dál.
psáno 31. 10. 2021
Chybí mi moje fenečka Eliška. Je pryč týden a nejméně týden se ještě domů nevrátí.
Důvod? Hárá. Hárá a my bydlíme s rodiči a postarším psem Fíkem.
Když jsme se sem v květnu stěhovaly, doufala jsem, že než tento stav nastane, budeme bydlet někde jinde. Hodlala jsem tu zůstat jen krátce, než se trochu vzpamatuju, než zaberou antidepresiva. Situace se ale vyvinula jinak. A tak se stalo, že jsem musela řešit, co s fenou, aby z ní pes nezešílel a abych za cca čtyři měsíce nesháněla zájemce pro podivné křížence šeltie a bišona.
Byli by to pěkně pošahaní tvorové, mimochodem.
První dny hárání jsme zvládli, pak jsem musela fenu sbalit a odstěhovat ji do klučičího doupěte svého muže. (Jak já v tomto významu nenávidím slovo přítel...) Věřila jsem mu, že se o ni dobře postará. Eliška ho má navíc ráda, láskyplně se s ním mazlila už před dvěma roky.
Cítila jsem se hrozně, že jsem ji tak odstěhovala. Fena to ale moc špatně nebrala. Když jsem ji poprvé navštívila, měla velkou radost, ale pak se víc tulila k muži než ke mně.
V bytě je nezvyklý klid, nikdo tu neštěká.
Když jím, snaží se mě vyžírat jen syn.
V posteli můžu pohodlně natáhnout nohy, aniž nakopnu chlupatou nadávající věc.
Není se s kým mazlit. Syn má tulivou náladu jen občas, Ela pořád.
Eli, vrať se!
Kája
O čem psali spoluúčastníci výzvy? Přečtěte si i jejich články.
My jsme se rozhodli rovnou po kastraci. Hned co dospěla a co to šlo jsme domluvili zákrok s veterinářem. Věděli jsme, že štěňata nebudeme chtít, jinak by nás hárání čekalo taky.
OdpovědětVymazatTaky jsem o kastraci přemýšlela, ale bojím se narkózy.
VymazatJejda mane, úplně mě nadpis článku vyděsil. Ještě že jde jen o hárání. Je fajn, že ji máš ke komu dát a víš, že je o ni hezky postaráno :)
OdpovědětVymazatNaštěstí bylo známo, kam zmizela. :)
Vymazat