Babička je vlastně docela fajn kniha

O Babičce se každý učí ve škole, ale ne všichni ji přečetli od začátku do konce. A to i přesto, že patří k povinné četbě. Do nedávna jsem na tom byla podobně. Omlouvám se paní češtinářce, že jsem Babičku přelouskala o deset let později, než to po mně chtěla. Snad by ji potěšilo, kdyby se dozvěděla, že nyní na rozdíl od adolescence, dokážu knihu ocenit. No vážně, Babička je docela fajn! 


Máme s mužem čtenářský klub. Založili jsme ho dávno předtím, než jsem ho prohlásila svým mužem. Chtěli jsme s někým sdílet dojmy z knih, a tak jsme začali na střídačku vybírat tituly ke společnému přečtení. Diskuze pak probíhaly v kavárnách, teď k nim dochází u oběda nebo v posteli. Nedávno padla volba na mne. Vybrala jsem babičku. Chtěla jsem ji konečně přečíst a zjistit, jestli je tak skvělá, jak tvrdí češtináři, nebo tak nudná, jak si myslí žáci a většina dospělé populace. Čtenářský klub mi zajistil, že na případnou nudu a kritiku nebudu sama. 

Nyní chápu, proč jsem knihu nedokázala před deseti lety dočíst do konce, rozumím tomu, proč z ní má tolik lidí hrůzu, ale zároveň mi došlo, co z ní dělá poklad, který nesmí chybět v žádné učebnici literatury. 

Jazyk není nejjednodušší, pominu-li neznámé výrazy, celé větné konsturkce jsou v porovnání s dnešní češtinou dost zvláští, jeden by se v tom ztratil. V knize není žádná zápletka, nejde o strhující příběh, spíš jen popis různých událostí. To byste ostatně měli vědět ze školy, i přes svou tloušťku je babička „jen" povídka, nikoliv román, jak by se mohlo zdát. Zážitky Proškovic rodiny jsou ve 21. století cizí.

Kdo by to četl, že jo! 

Jenže ve všem, co jsem popsala jako negativum, je zároveň kouzlo knihy. Jazyk je pestrý, vyprávění moc milé. Babička je sympatická žena, miluje svou rodinu a dokonce i zvířata, za to má u mne každý automaticky plus. Jednoduchý příběh ukazuje tehdejší neuspěchaný život, což je osvěžující poté, co se snažím stíhat být dobrá matka, hospodyně a copywriterka v jedné osobě. 

Jsem ráda, že jsem dala Babičce z odstupem šanci. Musela jsem dozrát, abych ji patřičně ocenila. 
Jestli nevěříte, zkuste to. Nebo se dejte do jiné povinné četby, ze které vám dřív vstávaly vlasy hrůzou. Já takhle se zpožděním zvládla třeba Chrám matky boží. 

Díla z učebnic mají svou hodnotu, mládež ji bohužel mnohdy nevidí. 
Ani takoví knihomolové, jako jsem a vždycky jsem byla já. 

Kája

Tip na další čtení: 

Komentáře

  1. Chrám Matky boží se mi líbil už na škole. Závidím, že máte čtenářský klub :-) já nestíhám číst Tak, jak bych chtěla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Do Chrámu jsem se vlastně ani nepusitla, z nějakého důvodu mě to odpuzovalo. Taky nestíhám číst, jak bych chtěla. Než jsem otěhotněla, hodlala jsem si dát roční cíl 100 knih! :D

      Vymazat
    2. Tak 100 knih za rok jsem neměla ani v domě studia, možná tak 50. Momentálně asi tak 10 :-(

      Vymazat
  2. Babička mě bavila už na střední, přesně pro to, co zmiňuješ - je to krásný vhled do vesnického života před 200 lety, s láskou a čtivě zaznamenaný. Když si člověk zvykne na jazyk, tak se ta kniha čte jedna báseň.

    Ten čtenářský kroužek vám trochu závidím! A fandím myšlence zahrnout do něj i naši klasiku. Vždyť ona v čítankách není pro nic za nic, jen k ní občas musíme dospět... Třináctileté výrostky od čtení spíše odradí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že mi ani tak nevadil jazyk jako to, že se tam v podstatě nic neděje. I kdybych přesto Babičku tehdy přečetla, nehodnotila bych ji kladně. To kouzlo jsem zkrátka ocenila až teď.

      Těším se, až se do čtenářského klubu přidá i synáček. :-) Až si budeme povídat o pohádkách na dobrou noc.
      Zatím toho moc neřekne. Jaké jsou jeho nejoblíběnejší knihy ale vím. Ta o hasičích mě už vůůůbec nebaví. :D

      Vymazat
  3. Babičku som nečítala, u nás v povinnom čítaní nebola, určite by som ju prečítala, ja som bola jedna z mála z triedy, kto sa na povinné čítanie tešil :-D Chrám Matky Božej mi prvá časť/kniha dosť vadila, lebo tam bol neskutočne obšírny rozpis Paríža tej doby, ale druhá časť sa rozbehla a už to bolo fajn. Na čo asi nikdy nezabudnem bolo Utrpenie mladého Wertera. To som vzala v knižnici, že jej, aká milá malá chudá knižka - do večera to mám z krku ... haha....to bolo utrpenie a skoro som to nestihla dočítať do stanoveného termínu ako veľmi ma to nebavilo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Utrpení mladého Wertera jsem četla loni. Bylo to utrpení! Brr.

      Vymazat
  4. Krásu babičky jsem nikdy nedokázala ocenit. Už při maturitě jsem ji přelouskala dost těžce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třeba by to teď bylo lepší. :) Ne že bych chtěla Babičku nějak propagovat, na světě je příliš mnoho dobrých knih.

      Vymazat
  5. Babičku jsem nikdy nečetla. Ale na film se vždycky podívám ráda. A vždycky mi v tom příběhu přišlo smutné, že ta babička vždycky protěžovala Barunku. Ty ostatní podle mě neměla tolik ráda. Vždycky mi to přišlo nespravedlivé. Ale je možná, že v té knize to možná je jinak. Co já vím?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z knihy takový pocit nemám, ale zase neznám film.
      Barunka je nejstarší, nejschopnější, možná proto to tak může působit. Byla to už slečna, zatímco její sourozenci děti.

      Vymazat
  6. Myslím, že zrovna Babička je jedna z knih, které by na střední vůbec povinné být neměly. Co z toho patnáctiletý člověk může mít? Já mám každopádně k Babičce poměrně rozporuplný vztah. To, že se tam nic neděje, mi v podstatě vůbec nevadilo a jako celek se mi kniha i docela líbila. Ale nějak mě tam tehdy hrozně rozčilovala samotná postava babičky. A to je vzhledem k tomu, že jde o titulní postavu, docela problém :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem si těžce hledala cestu k většině knihám, jaké štěstí, že se maturuje až v 19. :D Mně naopak připadá babička sympatická. Je moc hodná. Jen se trochu brání pokroku doby, a to znám dobře od svých babiček.

      Vymazat
  7. Babičku jsem měl na maturitním seznamu a nemohu si stěžovat. Jediná kniha, se kterou jsem měl problém a nedočetl celou, byla od Komenského: Labyrint světa a ráj srdce. To se nedalo...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.