Jak jsem se vdávala aneb Svatba podle mého gusta

Představte si, že jsem se vdala. Mám nové jméno a pořád nosím prstýnek. Vzhledem k tomu, že jsem před lety napsala článek 6 důvodů k nesvatbě, to může být mírně šokující informace. Tehdy jsem jako jedinou možnou variantu svatby viděla obřad pouze se svědky. Počet hostů mírně narostl, ale i tak to byla svatba podle mého gusta: pohodová, bez šaškáren a krátká. A dokonce došlo na dvě vtipné situace! 

V červnu se konečně soudně opatřila péče o mého syna, kterého mám z dřívějšího (dost toxického) vztahu. Jakmile jsem opustila budovu soudu, cítila jsem se lehká, svěží a osvobozená. I řekli jsme si s mužem, že teď nám už nic nebrání se vzít a o měsíc červenci jsme seděli na obecním úřadě na Hukvaldech a domlouvali si s matrikářkou svatební obřad. 

Přípravy

Přípravy nebyly nijak komplikované. Muž zavolal do kavárny Proč ne v Novém Jičíně a rezervoval tam místa. Sedli jsme spolu k počítači a vybrali prsteny, boty a hotel pro naši svatební rychlocestu. Sama jsem pak procházela e-shopy a vybírala si šaty. Hledala jsem takové, které budu moci běžně nosit. Ženich se na nákup košile vypravil se svědkem. Nejvíc času mi zabrala svatební oznámení, psala jsem je formou dopisu. To by byly naše přípravy v kostce. Den před svatbou jsme umyli auto. 

Náhoda v obchodě s oblečením 

Ve svatební den šel synáček na adaptaci do školky, my jsme mezitím posnídali v kavárně. Doma jsme se načančali, pak jsme vyzvedli syna a chtěli jsme vyrazit na Hukvaldy, kde si měl syn v kočárku zdřímnout. 

Ale ejhle, změna! Když se ke mně ženich otočil zády, uviděla díru na kalhotách! 

Do obřadu zbývalo něco přes dvě hodiny a my jsme vyráželi na nákup... 

První obchod nás zklamal, do všech kalhot by se ženich vešel minimálně třikrát. Na další obchody ale nedošlo. Jedna moc hodná paní, která v obchodě zrovna nakupovala, nám nabídla, že ty děravé zašije! Místo do dalšího obchodu jsme jeli domů k rekreační švadleně. 

Než kalhoty zašila, dala jsem synovi oběd a převlékla ho do svátečního. Na Hukvaldech jsem ho pokoušela uspat, ale než se stačil zklidnit, bylo na čase se shromáždit před obřadní síní. 

Já se fakt vdávám?

Ne, žádný špalír. Ženich bude přicházet s nevěstou. Matrikářka je asi zvyklá na tradiční pojetí svateb, moje požadavky ji moc nešly do hlavy. Nakonec jsme se nějak dohodly. Hosté se usadili, svědci postavili na místa, slavnostně k nim napochodovali neteř se synovcem, přišla naše chvíle. Pustili nám k tomu Mendelssohna-Bartholdyho. Tyyyjo, já se fakt vdávám, běželo mi hlavou. Přišlo mi to jako vtip.

Vtip to nebyl, za nedlouho jsem se podepisovala novým příjmením. Obřad byl zpestřován synáčkovými výkřiky. Chvíli seděl babičce na klíně, většinu času strávil se mnou. Ze všeho nejradši by mačkal vypínače, blikání na lustrech je teď jeho velká zábava. 

Focení a kavárna 

Po obřadu jsme se šli vyfotit se sochou Lišky Bystroušky. A hurá na kafe do Nového Jičína! Na parkovišti jsem se pouštěla do skládání kočáru. 
„Já to složím," řekl muž a poslal mě do auta. Vzápětí na to zapomněl. O dvacet minut později jsem otevřela prázdný kufr. Dvě tři vteřiny jsem do něj zírala, než mi došlo, co se stalo. Naštěstí jsme z Hukvald neodjížděli poslední. Kočárek nám přivezl švagr. 

Místo velké oslavy jsme zorganizovali obyčejné posezení v kavárně. Každý si objednal, na co měl chuť, a celé to trvalo asi dvě hodiny. Ženichovi znovu ruply kalhoty, moje spodnička to odskákala přesnídkávkou, ale jinak se nedělo nic zvláštního. Cheescake byl výborný, filtrovaná káva taktéž. 

Kája Klosová Kostelanská