Držte palce manželům studentům

Zimní semestr je tady. Obnovila jsem přerušené studium a pokouším se dál o titul. Sem tam mám mě ovládne přesvědčení, že to dám, ale převládá spíš znechucení a ztráta motivace. Letos začal studovat i manžel. Na vysoké je poprvé v životě a já nestáčím zírat, s jakou vervou se pustil do učení. 


Před mnoha a mnoha lety jsem byla pilná jako manžel. V roce 2015 jsem nastoupila na kombinované studium oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ a byla jsem odhodlaná to zvládnout řádně během pěti let. Povinnosti jsem plnila průběžně a s nadšením. 

Že se studium nakonec nevyvedlo, je na blogu ohraná písnička. Skončila jsem po čtyřech letech. Postupně mě stále víc napadá, že bylo to ukončení úplně zbytečné. Že jsem třeba mohla dělat oči na učitele, který mě nechtěl pustit ke zkoušce kvůli nepřítomnosti na přednáškách. Nebo napsat děkance žádost, aby mi ten předmět dovolila zapsat v dalším akademickém roce, přestože by to bylo už potřetí. (První pokus o splnění předmětu jsem promarnila kvůli děsivému zaměstnání.) 

Pokouším se takové myšlenky zahánět. S minulostí nepohnu. Studium šlo špatně delší dobu, na konci čtvrťáku to jen gradovalo. A byla to divoká doba, takže se vůbec nedivím, že jsem neměla sílu bojovat. Nezbývá  mi než bojovat na nové univerzitě! Díky tomu, že mi některé předměty uznali, mám po roce a půl studia polovinu povinností hotovou. 

Není to tak hrozné. Teoreticky mám před sebou tři roky a v jednotlivých semestrech bych nemusela mít tolik práce jako jiní studenti. Pak bych titul Mgr. získala deset let po maturitním vysvědčení. 

Ke studiu mě motivují vzpomínky na moje krásné dva roky učitelské praxe. A teď i manžel. Po střední studovat nešel, trvalo pár let, než zatoužil po akademické půdě, dalších pár let, než konečně podal přihlášku. Nad učením sedí skoro každý den. Není si jistý, jestli to zvládne, má náročný obor, ale snaží se. Obdivuju ho a chci s ním táhnout za jeden provaz. Natřeme to spolu Ostravské! 

Jestli to klapne, dostane před jméno Bc. ve stejnou dobu jako já Mgr. 
Zatím jsme ale jen manželé studenti. Držte nám palce. 

Kája

Komentáře

  1. Páni, vy jste neuvěřitelní! Mít malé dítko a do toho se pustit do studia na všech frontách, to tedy opravdu klobouk dolů. Palce budu držet všechny čtyři :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neuvěřitelní, možná spíš šílení... :)

      Vymazat
  2. Tak mladomanželia, držím päste, mne sa na akademickú pôdu ani nepodarilo dostať a tiež mám strach, či by sa mi podarilo tam aj vydržať. O to viac vám fandím.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc vám držím palce! To odhodlání je obdivuhodné. Věřím, že jestli má někdo dálkové zvládnout, tak jste to vy.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.