Tragikomické historky z hor: Vytrvalý déšť, divný balič a příběh močového měchýře

Není nic lepšího, než vyrazit do hor! Ten vzduch, ten klid, ty výhledy! Občas se ale něco přihodí a výlet pak na chvíli není taková idylka, jak jsem si původně představovala. Vyslechněte si tři tragikomické historky z hor.


Budu ždímat i kosti 

2017

To jsme jednou vyrazili na Velkou Deštnou bez pláštěnek. Svítí sluníčko, tak proč bychom si nenaplánovali pořádnou nálož kilometrů? 

Po sedmi kilometrech se z ničeho nic zatáhlo a začalo kapat. Kapání se postupně proměnilo ve vydatný déšť. Tak vydatný, že mi promokla bunda, nasákly kalhoty a měla jsem pocit, že za chvilku budu ždímat i kosti. Brrr! 

Chtělo se mi brečet někde v klubíčku, ale tím bych si jen přitížila. Trasu jsme trochu zkrátili využitím asfaltové cesty. Pořád jsem přidávala do kroku. A pak se stal zázrak. Déšť byl najednou pryč, znovu vysvitlo slunko. Do cíle jsem nakonec došla s úsměvem. 

Až do rána jsem pak byla schovaná pod peřinou. 

Balič, který mě nesbalil

2014

Moje oblíbená historka o balení! Vyrazila jsem na výlet s klukem, kterého jsem považovala za náhodného známého. Po delší době jsem měla s kým vyšlapat Smrk, to se nedá nevyužít! Domnívala jsem se, že to vnímá podobně, že ve mně prostě viděl parťačku, která má zrovna čas. Omyl. 

Když jsme vyšli nahoru, někam odběhl. Že prý si musí odskočit. Za chvíli se vrátil a pravil, že mi chce ukázat pěkný výhled. Odvedl mě kousek dál, kde na zemi ležela čokoláda a kytka. Byly to dárky pro mne. Spolu s nimi jsem dostala i pusu. Šok! 

Nevěděla jsem, co na to říct. Radost jsem rozhodně neměla. 
Gesto nesouhlasilo s ostatním, co ten kluk předváděl. Pořád mě shazoval! 
  • Jdeš pozdě, čekám tady už deset minut! (Přišla jsem minutu před domluveným srazem...) 
  • Budu tě mít rád, i když nedostaneš u maturity samé jedničky. 
  • Plaveš 1500 m? To je slušné.... Cože? Dáváš si přestávky? To bys měla uplavat najednou! 
  • Ty běháš maximálně tři kilometry? Vždyť to nic není! 
  • Kdybych šel sám, už bych byl nahoře! 
A tak dále. 
Po výletě jsme šli na oběd. Seděli jsme na terase, ze které byl výhled přímo na tenisový kurt. Hrála tam zrovna nějaká začátečnice. Nadával i na ni. Prý to má nejdřív natrénovat někde v interiéru, teprve pak jít na veřejnost. Kdo se na ni má koukat! 

Je vám jasné, že mě ten kluk hrozně štval. Když mě vysadil z auta, jet přes město až ke mně domů se mu mimochodem nechtělo, hodila jsem kytku do první popelnice, kterou jsem potkala. Na Facebooku jsem mu neodpovídala, nějak jsem neměla kuráž mu říct, že se sakramentsky přepočítal. 

Mohl to být hezký výlet, ve výsledku byl horší než ten na Deštnou... 


Asi mi praskne močový měchýř! 

2019

To bylo tak. Vstávala jsem brzy ráno. Za sebou jsem měla dlouhé vysedávání v čajovně, před sebou 30 km túry, potřebovala jsem se trochu posilnit. Kopla jsem proto silné kafe. Silně močopudný nápoj.

Po vyvenčení psů mě napadlo, že bych si ještě měla zajít na záchod, ale protože jsem měla na nohou pohorky a nechtělo se mi je vyzouvat, rovnou jsem vyšla na místo, kde jsem se měla setkat s parťáky. Pravděpodobně je vám jasné, že to byla chyba

Stáli jsme teprve na zastávce, když jsem začínala tušit, jak nepříjemná cesta mě čeká. Nedalo se ale nic dělat, u frekventované silnice a před paneláky přece čapat nebudu. Statečně jsem nastoupila a zahájila pekelnou jízdu. Zhruba v polovině hodinové cesty mě začalo příšerně bolet břicho. Poslední zatáčky uprostřed hor jsem zatínala zuby, křečovitě se držela madla a usilovně se soustředila na to, abych to v sobě udržela. Stačilo málo... 

Celou dobu jsem myslela na to, že zahodím veškerou svou důstojnost a čapnu hned na zastávce nehledě na to, kolik na mne bude koukat lidí. Stud byl ale nakonec silnější. Snažila jsem se utíkat do lesa, jenomže kvůli bolesti břicha to nešlo. Ohnutá v pase jsem se tam legračně dobelhala. 

Z lesa jsem vyšla jako nová. S dobrou náladou, nabitá na túru. Jen ti parťáci se mi dodnes posmívají. Připomněli ji i včera, což mě přimělo vytáhnout po třech letech tento článek z konceptů. 

Poučení: Máte-li možnost, odskočte si. 

Kája

Komentáře

  1. Vtipné historky. Možná nejhorší je ta s močákem, zbytek je také nepříjemný, ale plný močák je bolestivě krutý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přemýšlím, jestli byl horší ten močák nebo déšť.
      V autobuse jsem aspoň věděla, kdy vystoupím. Délka trvání deště byla nepředvídatelná. Na druhou stranu to zase nebolelo, no..

      S odstupem se směju všemu. :)

      Vymazat
  2. To balení ve stylu "budu nadávat na všechno a na všechny, co se namanou, tak si z toho sedni na zadek" mě fascinuje. Taky už jsem se s tím setkala je to opravdu hodně nepříjemný. Jak někoho vůbec může napadnout, že to bude fungovat?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky tomu nerozumím.
      Později mi ten člověk psal komentáře na blog a podsouval mi nějaké články o tom, že ten, kdo používá ironii, je nešťastný a měl by vyhledat odbornou pomoc...
      Co si budeme, opravdu mě neokouzlil.

      Vymazat
  3. Z vlastní zkušenosti vím, že v horách se mení počasí každým okamžikem. Jednou smebyli v Tatrách. V jednu chvíli bylo horko a dusno k zalknutí a v další čtvrthodině přišla taková bouřka . Začalo pršet, ochladilo se o 16 stupňů a ty blesky. Škoda že nebyla noc. Byl by zážitek ješte impozantnější. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Letní bouřky přicházejí z ničeho nic i ve městě. A tam je mám teda mnohem radši. :D

      Vymazat
  4. Teda, to sú veru zážitky. Verím, že plný močový mechúr musel už riadne bolieť, celkom fajn, že Ti neostali nejaké následky v podobe infekcie.
    Dážď musel byť tiež riadne nepríjemný, ale je super , že to bol taký ten typu, zlejem sa a ideme ďalej.
    Chalan musel mať ego, lebo na tento baliaci štýl by skočila asi len nejaká duchom neprítomná dáma.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mimo jiné říkal, že mě naučí hrát tenis, v duchu jsem se děsila, jak mě při tom bude kritizovat. :D

      Vymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.