Poslední článek o dovolené v Jeseníkách píšu z domova, dva dny po návratu. Pobyt utekl jako voda, sotva jsme se ubytovali, už jsme museli balit a uklízet. Stihli jsme toho ale docela dost. Dnes vám povím o jedlých kelímcích, které jsme zkusili v šumperské kavárně Kávomilka, a o rozhledně Bukovka.
Pražírna a kavárna Kávomilka
Není tajemstvím, že jsme s mužem dost nároční, co se týče kávy. I proto jsem nás při první návštěvě Šumperku brala do kavárny Pikoly, kterou mám ověřenou z minulosti. Později jsem v hlubinách internetu vypátrala pražírnu a kavárnu Kávomilku. Působila důvěryhodně.
Nachází se v boční uličce v centru města. Díky tomu je po ruce, ale na klidném místě. Chvíli trvalo, než jsme ji našli. Manžel zadal její adresu do navigace. Ta nás přivedla na druhou stranu budovy, kde byla drogerie. Je fakt, že v Tetě mají automaty na kávu, ale s takovou bychom se rozhodně nespokojili.
Kávomilka je malá a útulná. Trochu nás zklamalo, že nedělají filtrovanou kávu, nicméně espresso umí na jedničku. Bonusem je hromada hraček, synáček se skvěle zabavil, ani mu nevadilo, že nedostal zákusek. Pro nás byly zajímavé jedlé kelímky. Kávu vypijete, kelímek sníte. Geniální! Chuť bohužel tak geniální není, respektive to chuť skoro nemá, je to podobné jako jíst knäckerbrot, struktura je samozřejmě jiná.
Blízko Šumperku je přírodní koupaliště Vlčí důl. Osobně jsem ho neviděla, četla jsem si na parkovišti, zatímco syn spal v autě. Koupat se šel jen manžel. Je to tam prý dost retro, ale účel plní. A na rozdíl od aquparku tam nenecháte celou denní výplatu.
Rozhledna Bukovka
Rozhlednu Bukovku postavili na Předním bukovém (624 m), což je vrchol Hanušovické vrchoviny. Stojí tam od roku 2016 a je volně přístupná. Minimálně jeden místní býl stavbou rozhledny pobouřen, to je, prosím pěkně, informace z první ruky.
K rozhledně se pohodlně dostanete z Rapotína po naučné stezce. Okruh má podle 8,5 km, rozhledna je zhruba uprostřed trasy. Dá se jít i z Velkých Losin, já jsem to kdysi šla ze Šumperku. Tehdy jsem ještě neměla dítě, takže jsem nikoho nemusela nosit na zádech a mohla jsem si dovolit delší trasy. Synáček byl při výstupu na Přední bukový vytrvalejší než dva dny předtím cestou na Praděd. I tak strávil větší část výletu v nosítku, což je konec konců dobře, aspoň jsme se včas dostali do Sobotína na večeři.
Les byl prázdný, cestou jsme nepotkali nikoho, u rozhledny jen několik lidí. Stoupání je pozvolné, jen těsně pod rozhlednou byl kopec trochu prudší.
Následovat budou fotky ze Sobotína. Hned bych se tam nastěhovala!
První rodinnou dovolenou v roli matky jsem si moc užila. Jsem ráda, že jsme našli ubytování, kde můžou bydlet psi, a vzali jsme i Elišku. Bez ní by to nebylo ono.
Kája
To je super, že ste našli ubytovanie, kde mohla aj psíčka :-) Bez nej by to ozaj neoblo ono a že ste si to všetci užili. My sme ešte neboli na rodinnej dovolenke, snáď sa podarí budúci rok :-)
OdpovědětVymazat