V listopadu 2021 zde vyšlo ohromné množství článků. S dalšími dvěma blogery jsem se pustila do náročné výzvy a každý den zveřejňovala článek na určené téma. Říkala jsem si, že by mohlo být zajímavé některá témata aktualizovat. Začněme tím, kde se vidím za deset let.
Už sedm let budu mít titul Mgr. Jsem vážená paňčelka, bývalí žáci mě pravidelně navštěvují.
Před dvěma lety jsem toto téma zpracovala velice snově. Či spíš narcisticky?
Takto: Napsala jsem karikaturu svých snů. Nepočítala jsem s doslovnou realizací zapsaného.
Nevím, jestli to skutečně bude sedm let, ale mít ho budu!!! Protože chci učit.
Vidím se v domě, ve kterém bydlím se svým mužem. Z obývaku mám výhled na hory. Někde v tom domě mám schované violoncello, konečně ho mám kam dát. Aspoň jednou týdně ho vytáhnu a cvičím. Přitom jsem samozřejmě nezanevřela na housle, pořád na ně hraju. V orchestru jsem se dostala na místo koncertní mistryně. Stále sportuju a sem tam se zúčastním nějakého závodu. Beru syna na výlety a dělám všechno proto, abychom si i přes blížící se pubertu udrželi pohodový vztah.
Vidím se v domě, ve kterém bydlím se svým mužem. Z obývaku mám výhled na hory. Někde v tom domě mám schované violoncello, konečně ho mám kam dát. Aspoň jednou týdně ho vytáhnu a cvičím. Přitom jsem samozřejmě nezanevřela na housle, pořád na ně hraju. V orchestru jsem se dostala na místo koncertní mistryně. Stále sportuju a sem tam se zúčastním nějakého závodu. Beru syna na výlety a dělám všechno proto, abychom si i přes blížící se pubertu udrželi pohodový vztah.
Vlastní dům by mohl klapnout, jestli nebudeme vyhazovat z kopýtka (rozumějte kdybych snížila spotřebu kávy). Musím ovšem přiznat, že jsem po něm nějak přestala toužit. Obzvlášť pokud by měl stát pod horami, jak jsem dříve zamýšlela. Zvykla jsem si na pohodlný život v centru města. Nedovedu si představit, že někam zdlouhavě dojíždím, obzvlášť ne s dětmi.
Svůj dům teď vidím na kraji města.
Vlastně by to mohl být jen prostorný byt...
Vlastně by to mohl být jen prostorný byt...
Ani po violoncellu netoužím tak, jako dřív. Nástrojům se však nebráním, takže jestli budu mít doma místo... proč ne. Co jsem dokončila ZUŠ, mluvím o tom, že se jednou přihlásím na studium pro dospělé. Třeba se opravdu přihlásím a místo zdokonalování houslových dovedností se budu učit na čelo.
Že budu koncertní mistryně, je přestřelená představa. Tahounkou hlasu ale jednou určitě budu. Narozdíl od svých velmi zkušených kolegů jsem teprve na začátku muzikantské kariéry. Než ostatní odejdou do důchodu, pořádně se ostřílím. Pak k sobě dostanu mladou zmatenou houslistku, budu ji ukazovat, kde hrajeme a upozorňovat ji, až bude špatně tahat smyčcem.
Jen doufejme, že mladí muzikanti budou přícházet, abychom do za nějakých deset až dvacet let nemuseli zabalit. Město by o dost přišlo.
Stále sportuju a sem tam se zúčastním nějakého závodu.
Kéž by! Momentálně jsem sportovně pasivní, pěstuji jen chůzi. Ráda bych aspoň bruslila a plavala, ale poslední měsíce jsem buď nemocná, nebo se po nějaké nemoci zotavuju, takže to vůbec nevychází. Snad budu v roce 2031 aktivnější.
Beru syna na výlety a dělám všechno proto, abychom si i přes blížící se pubertu udrželi pohodový vztah.
Dobrému vztahu věřím. Pěstuju ho, jak nejlépe dovedu.
Kája
Hezké sny, snad se splní. Jen mě překvapuje, že tam není i nějaké dítě se současným manželem.
OdpovědětVymazatČím je synek starší, tím míň si dovedu představit, že to všechno absolvuju ještě jednou.
VymazatNeříkám, že dalšího potomka mít nebudu, ale momentálně jsem ráda, že je první potomek samostatnější a samostatnější a že můžu chodit do práce, kde je mi o mnoho lépe než doma na rodičáku.