Odpočinkové Vánoce, bohatý Ježíšek a klasický stres ze zkouškového období

Na Tři krále o krok dále... a tak bych konečně mohla dokončit své adventně-vánoční zápisky, které mi slouží především jako prostředek k rozepsání. Od té doby, co chodím do práce, se cítím intelektuálně vytížena a postrádám chuť ke čtení i psaní. Zároveň mi obě činnosti chybí. Hrozný boj! Naštěstí mi vánoční prázdniny umožnily každý den chvíli poležet s knihou. Po návštěvách, koncertech a plnění studijních povinností mi však nezbývalo tolik času a energie, kolik bych si představovala. Řádný odpočinek, to u mne neexistuje. 

23. 12.

Na podzim se k nám přistěhoval robotický vysavač. Podle výrobce se jmenuje Aron, ale my mu říkáme Karel. Což mě vede k otázce, zda dáváte vysavačům jména. Rodiče mají robotického Emila, klasický vysavač je Alfonz, jeho předchůdci byli Alfréd a Alík. Karla jsem však zmínila především proto, abych se pochlubila, že jsem neměla moc starostí s úklidem podlah. 23. prosinec byl ve výsledku vcelku klidný. Uvařila jsem hrachovou polévku na další den, a pak jsem jela k mamce spolupracovat na bramborovém salátu. 

24. 12.

Na rozdíl od předchozího roku jsem se na Štědrý den moc těšila. Měl ho totiž s námi trávit synáček. Chtěla jsem jít do zoo, ale kluci moje nadšení nesdíleli. Vypravili jsme se jen na velkou procházku. Na oběd jsme si dali hrachovou polévku. Po ní si synáček krátil čekání na dárky spánkem. Já jsem se mezitím zachovala jako pravý workoholik a připravila si něco do práce. 

U večeře mi synáček připomínal mě a sestru, když jsme byly malé. Z nedočkavosti neměl chuť na jídlo. Myslím si, že svou porci snědl spíš z nudy. Pomalým ujídáním z talíře si krátil čas, než konečně dovečeříme my. Pak vystřelil ke stromku, zazpíval kač, kač, kač, kačena, do koled se mu nechtělo, a pustil se do rozdávání dárků. 

Jiní lepí na dárky fotky, mně stačila velká tiskací písmena. Svoje písmeno pozná synáček v jakémkoli fontu, velké i malé, tiskací i psací. Hledá ho na všech nápisech a raduje se, když ho najde. Podepisuje si jim své obrázky. Moje a mužovo pozná také.

Roste z něj další superinteligentní sociálně neohrabaný člověk. Pomamil se. 

Synáček si přál k Vánocům Volvo na dálkové ovládání. Dostal ho, ale mám pocit, že ho překonal plyšový Marshall z Tlapkové patroly. Ovládání auta je přece jen trochu oříšek. 

I já jsem byla zavalena dary. Nové šaty jsem hned ráno dávala do pračky, abych si je mohla co nejdříve obléct. Po rýžovaru jsem před lety hrozně moc toužila, ale připadalo mi zbytečné za něj utrácet. Dávno jsem se smířila s tím, že ho nikdy nebudu mít - a šup, mám ho, už mi několikrát připravil oběd. K tomu všemu jsem dostala ještě jeden výstřelek. A tím nemyslím Lego Creator, o které jsem si sama tak nějak řekla. Jeden balíček byl podivně velký a placatý. 

Bylo mi jasné, že je v něm plátno. Když jsem ho rozbalila, řekl mi muž, že se mám podívat ještě pod peřinu. Leželo pod ní plátno větší než celý balicí papír. Ještě nevím, co na něj namaluju, ani kde vezmu tolik barev (a času). Na tvoření se ale moc těším! 

25. 12.-2. 1.

Čajovna. Kavárna. Návštěvy. Dvě České mše vánoční ve druhých houslích (uf), jeden houslový doprovod u vystoupení improvizačního divadla. Nutkání jít po letech na Ježiši punk a zároveň nehorázná lenost. (Nakonec to neklaplo, protože v momentě, kdy jsem se chtěla obouvat, začalo pršet. Kdo by kam chodil v devět večer za deště?) Vánoční prázdniny plynuly rychle. Stavěli jsme z Lega. Synáčkovu sbírku Dupla konečně rozšířila krabice klasické stavebnice. 

Jak jsem naznačila v perexu, zabývala jsem se i školou. Mám jen sice jen jednu zkoušku, k tomu ovšem dlouhé semestrální práce do jiných předmětů, které musím propojit s praxí. Každý den jsem z toho o něco víc ve stresu. Horší jsou paradoxně dny, kdy se mi podaří apoň něco vytvořit. Leden bude krušný. Mám ale hezké vyhlídky na odměnu. Čeká nás výlet za sestrou do Prahy. 

Šťastný nový rok!

Kája