Sraz šeltií na Čupku

Minule jsem povídala o prvním máji a srazu veteránů. Dnes bych se chtěla podělit o zážitky z druhého květnového svátku. Den vítězství jsme oslavili srazem šeltií. S dalšími majiteli velice chlupatých psů jsme se prošli Metylovic na Čupek. Já, synáček i fenka jsme si výlet moc užili. 

Dokud jsem bydlela v Praze, chodila jsem na srazy šeltií každý měsíc. Pražští nadšenci se pravidelně scházejí ve Stromovce. Uštěkané procházky mi z Prahy chybí ze všeho nejvíc. Na Moravskoslezsku jsem podobnou akci zažila po pěti letech poprvé. Částečně za to asi může moje nespolečenskost. Ještě abych se s někým seznamovala! Pěkně jsem počkala na veřejnou událost na Facebooku. Co bych dělala bez internetu! 

Když jsme přijeli do Metylovic, u kostela už to pěkně štěkalo. Eliška táhla a chtěla být co nejdříve u nich. Synek skákal radostí. Mně se rozzářily oči. V podobném duchu se nesl celý výlet. 

Cesta byla krátká, měřila jen něco přes dva kilometry. Zpočátku vedla po asfaltu. Byla to ale jen příjezdová cesta k domům a chatám, takže mnozí psi byli navolno a očuchávali ostatní. Eliška byla zatím na vodítku, takže bylo na ostatních, jestli ji navštíví. Jeden zlatý šeltiňák si ji vyloženě oblíbil, ale ona dávala přednost "vetřelci", barzoji, úplně jinému, o mnoho vyššímu plemenu. 

V lese jsem Elišku pustila, od té doby jsme ji skoro neviděli. Tentokrát proto bylo dobře, že je uštěkaná. I když se od nás vzdálila a zmizela mezi své chlupaté kolegy, stále jsme přesně veděli, kde je. Synek se pokoušel šeltie počítat. Marně. Psiska se příliš rychle pohybovala. Nehledě na to, že jeho počty jsou přesné v oboru 1-3, pak už dochází v numeraci k odchylkám. 





Ke sčítání došlo až nahoře, když jsme se fotili. Sešlo se 15 šeltií a k tomu 5 dalších psů. 
,,Proč ti psi vypadají všichni stejně?" podivovala se kolemjdoucí. 
,,Vy máte nějaký sraz, nebo je to náhoda?" ptala se jiná.
Budili jsme velkou pozornost. S Eliškou se dokonce přišly vyfotit nějaké děti.

Na zpáteční cestu jsme vyrazili dříve. Sešli jsme na druhou stranu hory. Celou dobu jsme si povídali o psech a o horách. Synek je skvělý parťák.
,,Haf!" upozorňuje na sebe Eliška. Ano, Ela je taky skvělá parťačka. Na chození po horách dokonce lepší, protože má lepší tempo a víc vydrží. Povídat si s ní ale moc nejde. 

Zkrátka je potřebuju oba. 

Kája

Komentáře