Komu by se doma nehromadily věci! Snad jen ti největší mistři je mají pod palcem tak, aby nemuseli čas od času odnášet z domu plné pytle harampádí, nebo vymýšlet, kam by se ty nesmysly daly ještě ukládat. Já teda nejsem žádný chronický hromadič, ale věcí přesto průběžně přibývá. Začátek léta je pro mne tradiční doba generálního úklidu. Letos jsem si dala za úkol zlikvidovat zbytky věcí u rodičů
ve skříni. Dobrá, budu upřímná - ten úkol vzešel víc od rodičů, protože i o ni toho mají na uložení hromady.
.png)
ve skříni. Dobrá, budu upřímná - ten úkol vzešel víc od rodičů, protože i o ni toho mají na uložení hromady.
.png)
První velké třídě jsem zažila po první třídě. V šuplících psacího stolu jsem měla slovy nepopsatelný brajgl. Byla jsem velká sběratelka! Mezi vlastními obrázky, kterých jsem kreslila hromady, se povalovaly výstřižky z časopisů, slisované obaly od čokoládových figurek nebo třeba útržky zajímavých toaletních papírů. Mamce se stav ale nelíbil, tak jsme všechno postupně prošly, vyhodily, co se dalo a zbytek exemplárů jsme uložily do složek a krabice od bot.
Hned to vypadalo lépe.
Hned to vypadalo lépe.
Další třídění jsem již vedla sama. Dostalo se mi přece skvělého zaškolení. Postupně jsem k věcem kritičtější. V pubertě jsem například vysypala do koše obaly od čokolády! Časem letěly i ty zajímavé toaletní papíry, doma se již staly samozřejmostí, šedý tvrdý papír byl díky bohu minulost. (Možná jsem si měla schovat na památku ten. Fuj.) Postupně jsem protřídila svoje výtvarná díla, zůstávala ta zajímavější, časem jich zbylo úplné minimum. Stejně tak jsem se pomalu zbavovala sešitů. Nejdřív jsem volila kompromis, vytrhávala jsem prázdné a nezdařilé strany. S těmi lepšími jsem se rozloučila až v dospělosti.
Největší vyklizecí akci jsem podnikla před prvním stěhováním. Tehdy jsem se zbavila dokonce
i svých deníků. Hned po jejich vyhození mě napadlo, že jsem je měla radši spálit, možná dodnes někomu slouží jako peprná literatura. Každé další stěhování znamenalo snížení počtu nesmyslů, krotila jsem dokonce i knihovnu. Do roku 2019 jsem si nedovedla představit, že bych z bytu vyprovodila knihu.
i svých deníků. Hned po jejich vyhození mě napadlo, že jsem je měla radši spálit, možná dodnes někomu slouží jako peprná literatura. Každé další stěhování znamenalo snížení počtu nesmyslů, krotila jsem dokonce i knihovnu. Do roku 2019 jsem si nedovedla představit, že bych z bytu vyprovodila knihu.
Ze své poličky u rodičů jsem minulý týden odnesla dva plné pytle, ten o něco větší šel do papíru, druhý do směsného, protože to zkrátka byla směs nesmyslů, většinou všelijak poškozené výrobky ze školy, škaredé kraslice (tzv. hnuslice) apod. Největší krok bylo zbavení se učebnic němčiny. Uchovávala jsem je proto, že jsme do nich s kamarádkou čmáraly a psaly, byly plné vzpomínek
a našich poťapaných nápadů. Kolikrát jsem jimi od maturity listovala? Jednou, dvakrát při příležitosti úklidu? Nemá to smysl!
a našich poťapaných nápadů. Kolikrát jsem jimi od maturity listovala? Jednou, dvakrát při příležitosti úklidu? Nemá to smysl!
Věci, které si (alespoň zatím) ponechávám, zůstaly dočasně u rodičů. Musím si totiž udělat pořádek i doma, abych je měla kam dát. Naštěstí toho není moc.
Kdy jste naposledy procházeli podobné cenné poklady?
Kája
Kam dál:
- Jak to jde bez kofeinu?
- Rok s antidepresivy
- Muzikantčina sbírka - z roku 2017, tu už jsem velice zúžila! Vstupenky nemám vůbec, z triček zbyla dvě. Z trofejí zbylo trsátko od kytaristy ze Sonaty Arcticy.
Teď mě jeden radikální čeká, s přítelkyní synka jsme dostaly souhlas k úklidu jeho “doupěte”:)
OdpovědětVymazatTo zní jako velká akce!
VymazatMotivací k debordelizaci je často to, že děti rostou. Také stěhování i rekonstrukce. Stejně ale máme všeho pořád mraky. Deníky z puberty jsem tedy skartovala. Občas mi chybí, ale stejně jsem psala blbiny. :)
OdpovědětVymazatTyjo, ty jsi vyhodila i deníky! Ač jsem ten typ člověka, který má vyhazování starých a nepotřebných věcí velmi rád, tak nevím, nevím, jestli bych byla schopná něco jako deníky prostě a jednoduše vyhodit. (Nebo jinak zlikvidovat.)
OdpovědětVymazatZa to, co jsem tam psala, jsem se styděla sama před sebou. Bála jsem se, že si je někdo přečte, buď rodiče, kdybych je nechala u nic, nebo tehdejší přítel, kdybych si je vzala s sebou.
Vymazat(Tak jsem je radši poskytla náhodnému nálezci... )
Já miluju třídění a úklid věcí. V posledním roce/dvou neustále posílám dál věci, co nevyužívám. Dávám je na swap za spotřební zboží co využiju a tak podobně :)
OdpovědětVymazatJá asi moc nemám věci, kterých bych se zbavovala a někdo jiný je mohl použít. Sem tam nějaké oblečení, ovšem zbavuju se spíš oblečení ve špatném stavu, no a pak knihy, nicméně ty už mám důkladně protříděné a nové kupuju s rozvahou.
VymazatJá mám problém věci, které vlastně nepotřebuji, vyhazovat do odpadu, pokud jsou funkční a mohl by je někdo využít. Řeším to swapem nebo darováním, ale to zas vyžaduje nějaký čas (a to bývá nedostatková komodita). Oblečení tedy jistí charitativní kontejnery, knížky Knihobot.
OdpovědětVymazatJá právě ani moc nevyhazuju funkční předměty.
VymazatJednou jsem nechala v obchodním centru tašku plnou dárků od dětí, všelijakých dekorací, které se mi vůbec nelíbily. Dala jsem k tomu vzkaz, že se jich může kdokoli ujmout. Za půl hodiny už tam ta taška nebyla.
(Dárků v podobě přáníček a obrázků se, předpokládám, nikdy nezbavím. <3)
S tou taškou to bylo ještě v Praze, tam bylo nakupování dárků doslova mánie. Teď jsem dostávala hezké dárky, většinou jedlé nebo pitelné.
VymazatJá jsem nedávno dělala debordelizaci skříně. A radila jsem se u toho s Chatem GPT. A stejně jsem se pak zbavila akorát čtyř věcí. :-) Ale alespoň to mám přeskládané. Ještě musím přetřídit bundy.
OdpovědětVymazatI urovnání má smysl. :) A aspoň ses ujistila, že neskladuješ nepotřebné věci.
VymazatDebordelizaci poslední měsíce intenzivně řeším. Po dvou stěhování do provizoria, rekonstrukci a do toho narození dcerky jsme totálně zaskládaní. Jde to pomalu, jde to postupně. Závidím každému, kdo to zvládne během stěhování, protože na to jsem během balení krabic úplně marná...
OdpovědětVymazat