V září jsem dostala velké děti, v červnu jsem se rozloučila s puberťáky. Bála jsem se, že budu pro své nové žáky vetřelec, ale oni mě přijali velice rychle a myslím, že si mě oblíbili. Nové pracoviště mi sedlo, vedení je přívětivé, kolektiv zdravý a pedagogické smyšlení ladí s tím mým. I když jsem konec školního roku netrpělivě vyhlížela, je mi líto, že všechno skončilo.
.png)
.png)
Loni jsem učila druháky. Ze skoku do páté třídy jsem měla strach. Učila jsem naplno maximálně třeťáky, s prepubertálními jedinci jsem téměř neměla zkušenosti. Bála jsem se, jak s nimi budu vycházet. Obavy jsem měla také z učiva. Nedovedla jsem si představit, jak ho našroubuju na svoje aktivity. Nerada bych děti nechala sedět celé dny v lavicích a přepisovat do sešitu.
Nakonec šlo všechno úplně přirozeně.
Žáci mě přijali. S většinou jsem navázala dobré vztahy. Doufám, že i ti, s kterými jsem tolik provázaná nebyla, měli ze své nové třídní aspoň trochu dobrý dojem. Já jsem si třídu oblíbila. Na začátku školního roku to ještě byly spíš velké děti, než puberťáci, druhákům se podobali víc, než jsem čekala. V pololetí jsem si už uvědomovala, že se mi před očima rychle mění. Z holek se stávaly slečny, z kluků frajírci. Někdy byli vzpurní nebo nemohli přestat s nekontrolovaným chichotáním, snažili se dělat dojem na opačné pohlaví, v učení hrozně zlenivěli.
A hlavně: SIX SEVEEEEEN!
Byla to divoká jízda... a já jsem si ji moc užila. Jo, někdy jsem je odváděla na oběd s pocitem, že už nechci být učitelka, ale do večera mě to vždycky přešlo. Co se týče výuky, brzy jsem přišla na to, že vymýšlet zajímavé aktivity pro páťáky je ve skutečnosti snadnější než pro druháky, protože jsou schopnější, chápavější, rychlejší a učivo nabízí více možností. Páťaci jsou vcelku rozumní lidé, je na ně spolehnutí a rozhovory s nimi jsou na lepší úrovni.
Postupně jsem došla k závěru, že se přece jen vidím spíš u menších dětí, ale jedno se páťákům musí nechat. Jsou plnohodnotnějšími parťáky na učení, přestávky i exkurze.
V září jsem změnila zaměstnání. Novou školu jsem hledala proto, že jsem se na původní dostala do těžkého konfliktu v pedagogickém přístupu. Můj směr je úplně jiný než na původním místě - a popravdě se divím, že něco takového, co jsem zažila, ještě stále někde existuje. Nové zaměstnání mi sedlo pedagogicky i lidsky, vedení je přívětivé a kolektiv zdravý.
Byla jsem spokojená. Je mi líto, že musím odejít. Snad budu mít příležitost se vrátit, až svou dceru jednou pošlu do předškolního vzdělávání.
Těhotenství mi vyšlo úplně perfektně. Nárok na mateřskou mám od začátku školního roku. Doučila jsem do prázdnin a volna jsem se dočkala dřív, než jsem se pořádně zakulatila. Teď mám spoustu času na sebe a na přípravy. Protože jsem učila páťáky, nebylo ani loučení nijak kruté. Od září jsme počítali s tím, že je to jen na rok.
Ten rok jsem si moc užila.
Mějte se dobře, šesťáci!
Kája
Užijte si těhotenství, Kájo.
OdpovědětVymazatBydlím u školy a vždy se musím usmívat, když vidím děti různých věkových skupin jak jdou na první hodnu. Ti nejmladší poslušně, páťáci plní pošťuchování, chichotání a ti nejstarší s hraným ( i opravdovým)nezájmem. Vzpomenu na svá školní léta.....
Vzdávám všem dobrým kantorům holt.