Začátkem října, když bylo krásné babí léto, jsme v sestavě já, syn, moje mamka a moje břicho vyrazili na výlet na Hukvaldy. Původní myšlenka byla zopakovat výlet z předchozího těhotenství a projít se z Hukvald do nedalekých Kozlovic, ale protože jsem byla krátce po úrazu kotníku a musela jsem se šetřit, rozhodli jsme se navštívit jen tamější hrad.
Hukvaldy od nás nejsou nijak daleko a vyskytujeme se v nich každý rok. Rádi se procházíme oborou a pozorujeme mluvící papoušky a loskutáky v Tropicu. Přímo na hrad ale chodím zřídka. Za jeho bránami jsem teď byla po šesti letech. Naposledy jsem tam byla, když byl syn miminko. Pro něj to tudíž byla premiéra, úplně první návštěvu zná jen z vyprávění.
Cesta k hradu je krátká a vede oborou, ve které žijí daňci. Žádného jsme tentokrát nepotkali, zřejmě se pásli v klidnější části, kde se nepohybuje tolik turistů. Krásné počasí jich na hrad vylákalo docela dost. Brzy jsme došli k soše Lišky Bystroušky. Památník má připomínat první uvedení stejnojmenné Janáčkovy opery na Hukvaldech. Janáček je tamější rodák, musela to být velká sláva.
Říká se, že liška splní přání každému, kdo jí sáhne na ocas. Nevím, jak moc je na ni spolehnutí, ale radši ji hladím pokaždé, když jdu kolem. Co kdyby, že jo? Taky se u ní vždycky vyfotím. Vypravili jsme se k ní dokonce i pro svatební fotky.
Když jsme lišku pohladili a vyfotili, pokračovali jsme dál směrem k hradu. Nepostupovali jsme moc rychle, protože všude kolem nás ležely kaštany a synáček jim těžko odolával. Opakovaně jsem říkala, že už jich máme hodně a má nějaké nechat i dalším dětem, ale sbíral dál. A já se mu nedivím, taky mě to nutilo se o co pár kroků ohýbat. I přesto, že vzhledem k devátému měsíci těhotenství se mi ohýbalo dost špatně.
Hrad Hukvaldy jsou vlastně zřícenina, ovšem zřícenina dosti zachovalá a rekonstruovaná. Oproti zřícenině hradu Starý Jičín nebo dokonce Starý Světlov, z kterého zbyla jen nízká zeď, je to v podstatě plnohodnotná stavba. Návštěvníci si můžou hrad prohlédnout jak sami, tak s průvodcem. My jsme zvolili samostatnou prohlídku. Ráda bych si poslechla výklad, ale syn by u něj asi nevydržel, trvá 65-75 minut.
Info pro výledníky
- Dospělí 120 Kč (150 Kč s průvodcem)
- Děti od 4 let 75 Kč (100 Kč s průvodcem)
- Pes 10 Kč
- Od listopadu do března je zavřeno, počkejte do dubna.
- Webové stránky hradu
Prozkoumávali jsme všelijaká zákoutí a vyhlídková místa. Bádání bylo zajímavé i pro mne, i když hrad dobře znám. Pro syna to bylo vyloženě dobrodružství... ovšem jen do té doby, než dostal hlad. Pak už nemluvil o ničem jiném než o svačině. Tu jsme si dopřáli na posledním nádvoří na lavičce s krásným výhledem. Také jsme tam nabrali hromadu dalších kaštanů. Zřejmě tam moc dětí nechodí, protože z jediného stromu jich tam bylo napadáno tolik, že tvořily téměř souvislý kaštanový povrch.
Zatímco nahoru jsme šlapali po asfaltové cestě, zpátky jsme se vraceli lesní stezkou. Je to můj zažitý zvyk, nedovedu si představit, že bych šla obráceně.
Pak jsme sedli do autobusu a jeli jsme domů. Byl to krátký výlet, ale pěkný.
Na jaře si ho zopakujeme s manželem a dcerkou.
Článek přiřazuji k tématu měsíci v Klubu blogerů - Hrady/zámky.
Tématu vděčím za námět k článku, ani bych si nevzpomněla, že jsem o výletu nepsala.
Tématu vděčím za námět k článku, ani bych si nevzpomněla, že jsem o výletu nepsala.
Kája
Kaštany? Tak to bych neodolala a také je sbírala. Jinak děkuji za připomenutí tohoto místa, tento hrad znám jako návštěvník ale také jako účinkující v programu. Pár let jsem tu nebyla, ale docela ráda bych si to zopakovala.
OdpovědětVymazat