Kámoši jak hrom jsou Ela a Fík

Eliška je praštěné štěně, Fík je postarší pán, který chce mít klid. Co se stane, když se setkají moji psi? Nebudu vám nic nalhávat: Je to opravdu veselé. Obzvlášť při prvním setkání jsem Fíka dost litovala. Eliška mu nechce dát pokoj. Jaké to bylo, když se poprvé setkali a jak se jejich vztah vyvíjí?





Kdo je kdo

Čistě pro pořádek si pro začátek ujasníme, kdo je kdo. 

Fík je dvanáctiletý bišonek. Bydlí s rodiči. I když je v některých ohledech poznat, že už není zrovna nejmladší, těší se stále velkému zdraví a veselé povaze. Jeho nejoblíbenějším koníčkem je štěkání. Tím si mimo jiné říká o provozování druhého nejoblíbenějšího koníčku: čuchání. Touha po šmejdění v okolí se zesiluje, když v kilometrovém okruhu hárá nějaká fena. 

Eliška je šestiměsiční šeltie. Bydlí s námi v Praze. I když je poznat, že už není nejmladší štěňátečko, je v porovnání s ostatními šeltiemi malinká - a to ji zůstane. Jejím neoblíbenějším koníčkem je lízání obličeje, chytání všeho, co se dá a štěkání na děti či rychle se pohybující předměty (kola, koloběžky atd.). Je šílená a má nevyčerpatelný zdroj energie. 



První setkání

Fík a Eliška se poprvé setkali 20. 6. Štěně v té době mělo tři měsíce a půl. Po prvním absolvování dlouhé cesty bylo o něco aktivnější než za normálních okolností. 

Vstoupila jsem do bytu, Elu držela v náruči.
„Jupí, Kája je tady!" radoval se Fík a utíkal mě přivítat. V půli cesty ale zjistil, že nejsem sama. Znejistěl. Položila jsem Elišku na zem, abych se mohla vyzout. 
„Jupí, je tady pes!" radovala se Eliška a vystartovala po Fíkovi. Vyskočila, chytila ho za uši. Fík se otráveně otočil a šel hledat vhodný úkryt.

Jednotlivě jsem se psů zeptala, co si myslí o druhém myslí. 
„Je úžasný! Větší než já, můžu po něm skákat! Pěkně voní. Nahlas štěká a umí dobře vrčet. Je to supeeer!" rozplývala se Eliška. Poslední větu už volala v běhu, protože uslyšela zajímavý zvuk a musela vyšetřit, co se děje.
„Já jsem se na tebe tak těšil a ty přivezeš takovou otravku. Pořád mě tahá za uši a nenechá mě spát. Už se těším, až odjedete." prozradil otráveně Fík. Poslední větu mumlal z pod skříně, kam si schoval před Eliškou hlavu.





Další důležitá charakteristika: Kdo je společenský? 

Fík: Introvert. Rád se nechá pohladit, ale nemá rád, když si ho někdo přímo bere k sobě. Spí v blízkosti lidí, ale málokdy se jich přímo dotýká. Když na něj někdo ve spánku sáhne, okamžitě se stěhuje pryč. Touží po svém osobním prostoru.

Eliška: Mazlinka nejvyššího stupně. Má-li možnost, cpe se nám na klín nebo se o nás alespoň nějak opírá. Spánek? Kousání kosti? Žvýkání hračky? Kolikrát jsem si otevřela v posteli notebook nebo knížku, ale nemohla nic dělat, protože se na mě usalašila fena a já na nic neviděla. Jako malé štěňátko se na nás vázala ještě mnohem více. Po vzoru kontaktního rodičovství jsem vtipkovala, že provozujeme kontaktní páničkovství. 



Společnost lidí je fajn, ale společnost psů je mnohem lepší. Když Eliška Fíka zrovna nezlobí, snaží se být mu co nejblíž. Lehá si těsně vedle něj, leze za ním do „nory" pod postelí atd. Fík z toho není zrovna nadšen a stěhuje se. Eliška to nechápe. Stěhuje se za ním. A tak pořád dokola. 



Jídlo! 

Z nějakého nám nejasného důvodu si psi myslí, že granule druhého jsou mnohem lepší. Mění si misky. Vzhledem k tomu, že Ela má speciální granule pro štěňata, kdežto Fík dostává ze zdravotních důvodů granule s nízkým obsahem tuku, musíme jim v tom bránit. Dělají to dokonce i tehdy, když oba dostanou maso. Nedokážou uvěřit tomu, že mají úplně stejnou dobrotu. 

Krmení dvou psů najednou je věda. 


Zázračný okamžik! Předcházel mu ovšem náročný boj... 



Půjdeme ven? 

Po krmení následuje procházka. Další náročná akce. Když chce čuchat jeden, chce druhý jít dál a naopak. Občas Elu napadne něco praštěného, jako skákat Fíkovi na uši nebo mu třepat s vodítkem. Po několika útocích se uklidní. Chce však být ve Fíkově blízkosti. Za chůze se k němu tiskne. Fík to nepovažuje za ideální způsob venčení a marně snaží se odejít. Venčícímu se z toho motají ruce i jména psů, občas dokonce i nohy, když se snaží nenakopnout šílené štěně. 

Nejzábavnější je přecházení přes cestu. Fík je naučený vzorně sedět, dokud nedostane povel. Po slově jdeme! se rozběhne přímo na druhou stranu. Eliška rozběhnutí samozřejmě bere jako hru a snaží se Fíka chytat. Tomu se to nelíbí, začne se po ní ohánět... a pro celou trojici pes-fena-člověk je pak hra o život, jestli cestu přejdou celí. 

(Pro rýpavé: Trochu přeháním. Možná trochu víc.) 



Naštěstí se to zlepšuje 

Postupně se to naštěstí zlepšuje. V létě spolu strávili docela dost času. Eliška se zmírnila, Fík se naučil dát najevo, že se mu fenino chování nelíbí. Navíc mám podezření, že už se mu pomalu začíná líbit - přece jenom už není úplné mimino. 

Občas projeví schopnost spolupracovat, většinou když je třeba něco nebo někoho poštěkat.

Mít v domě dva psy je každopádně šílené, náročné a vtipné zároveň. Nechci vás nabádat k pořizování smečky. Mohli byste ale promyslet, zda byste nemohli k sobě domů pozvat někoho se psem. Určitě se nasmějete! 




Kája




Kam dál: 

Přečtěte si další články, které srovnávají Elišku a Fíka. 


Komentáře

  1. Dva psy doma? To nikdy, zatím mi stačí jeden! :D Je sice pravda, že ten náš je trochu náročnější vzhledem k jeho neznalosti úplně všeho a pokročilému věku... Ale na všem se pracuje, jednou třeba bude volné místo ještě pro jednoho hafana! Takže alespoň vím, co čekat, kdyby náhodou další psík nutně potřeboval se u nás ubytovat ^^

    OdpovědětVymazat
  2. No to je teda mazec. My jsme si pořídily jen jednu fenku, ale i v pěti je nás na ni málo...
    No posuďte sami:

    http://femfem.jecool.net/2017/06/28/rychle-sipky-si-porizuji-mazlicka/

    http://femfem.jecool.net/2017/09/06/juicy-panicka-rychlych-sipek/

    RŠ.

    OdpovědětVymazat
  3. Strejda má dvouletého jezevčíka a jeho dcera (moje sestřenice) mladou fenku. Je nalezená, takže přesně nevíme, kolik jí je. Ale zas tak stará nebude. Max 5. Oba si moc rozumí :)
    Je fajn, že už se tvoji dva psíci začínají kamarádit a Fíka to tolik neobtěžuje, nebo se dokáže prosadit. S dvěma psy je to někdy fakt masakr :D. To věřím, vlastní zkušenost např. při venčení, když ten druhý zrovna někam odběhne a dva psy mám na pospas já :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.