Deštivá lázeňská pohodička v Luhačovicích a okolí

Červnové počasí bylo upršené a podle toho vypadaly i výlety. Jeden víkend jsem kličkovala mezi kapkami ve vylidněné Praze, o týden později jsem si stejnou disciplínu zopakovala v Luhačovicích. Opět se ale více méně povedl dodržet původní plán. Jsou totiž jenom dvě možnosti: buď se počasí přizpůsobíme, nebo na něj budeme nadávat. První možnost je bezesporu lepší.


Ve vizovické čokoládovně naštěstí neprší

Buď jedu úplně na punk a program vymýšlím až na místě, nebo si předem přesně rozplánuju, co kdy budu dělat. Luhačovice byly příkladem druhého typu výletu. Na první den jsem zařadila Vizovice, protože jsou cestou.


Při slově Vizovice si asi většina představí slivovici, Trnkobraní nebo Masters of rock. Víte, co si vybavím já? Čokoládovnu! Právě tam jsem poprvé ochutnala pořádnou horkou čokoládu. Hustou, chutnající skutečně čokoládově. Od té doby je čokoládovna synonymum pro Vizovice.

Na výbornou čokoládu jsme samozřejmě museli i teď. Před ní jsme stihli oběd a prohlídku zámku. Plánovanou procházku do parku jsme si odpustili. V dešti a blátě by to nebylo ono. Raději jsme jeli do sucha a tepla hotelu. Později, když bylo počasí moudřejší, jsme se prošli kolem přehrady.

Plavání je super, ale chce to dlouhý bazén

V rámci pobytu jsme měli neomezený vstup do bazénu. Plavání si teď užívám, je to jediný provozovatelný sport. Ve vodě se necítím těhotně. Škoda, že jsem kvůli koronaviru mohla začít až v červnu. 

Bazénu chybělo do dokonalosti snad deset metrů na delků. Musela bych ho přeplavat asi milionkrát, abych zdolala svou obvyklou vzdálenost 1000 m! Párkrát jsem mávla a už jsem se musela otáčet. Nebylo to zrovna pohodlné. Po třiceti bazénech mi došla trpělivost. 

V buchlovickém parku se dá zabloudit 

Druhý den jsme pro veliký úspěch znovu vyrazili na zámek, tentokrát do Buchlovic. Po příjezdu zbývalo do začátku prohlídky dost času, a tak jsme se prošli v zámeckém parku. Počasí se na tu dobu umoudřilo, zvládlo chvíli nepršet. Park je obrovský a vedou v něm různě zapletené cestičky. Snadno se tam dá zabloudit, v jednu chvíli jsme nedokázali přesně odhadnout, kde jsme a jak daleko je zámek. 
Z Buchlovic jsme jeli do Uherského Hradiště posedět k čaji do Čajovny pod Kaštany. Za ty roky, co jsem v ní nebyla, se změnila k nepoznání. Čaje mají ale pořád výborné. 

Mňam, léčivé prameny! 

Třetí den konečně došlo na léčivé prameny a flákání se v lázeňském centru. Od hotelu by to byla asi tří kilometrová procházka, ale protože počasí vypadalo všelijak, přivezli jsme se líně autem. Ochutnali jsme několik pramenů, z nichž nejlépe hodnotím Pramen Dr. Šťastného, protože obsahuje nejméně železa. Naopak Pramen Nový Jubilejní je silný výluh z hřebíků. Co se týče nejznámější Vincentky, tu mám mnohem radši z obchodu. Opět kvůli železu. Ta v lahvích je ho totiž zbavena. 


Bez mlsání by se den neobešel. Dali jsme si další poctivou čokoládu a později i teplý lázeňský oplatek. 

ZOO jsme museli nechat na jindy 

Snídaní na čtvrtý den pro nás pobyt skončil. Vyklidili jsme pokoj, opustili hotel a vyjeli do Zlína. Asi po deseti minutách jízdy jsme se otočili, jeli zpátky do hotelu pro zapomenuté plavky a pak znovu razili do Zlína, tentokrát s větším úspěchem. Počasí ovšem tolik úspěšné nebylo. Chtěli jsme jet do ZOO, ale rozmysleli jsme si to. Jen jsme poseděli v kavárně zamířili domů. S rejnoky se pomazlím někdy příště. 


Kája

Komentáře

  1. V Luhačovicích jsem byla několikrát jako malá a hrozne se mi tam líbilo. Těším se, až se tam zase podívám :) Zoo ve Zlíně je úžasná!

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Blog.cz končí, mládí už je definitivně pryč

Droga jménem KINEDRYL

10 důvodů, proč je štěně lepší než dítě