Kvůli miminku jsem šla třikrát na pojišťovnu aneb Vyřizování je fakt na hlavu

Narodilo se miminko! Honem to, maminko, nahlaste zdravotní pojišťovně! Objednala jste už miminko k lékaři? A o rodičovský příspěvek jste už požádala? Řeknu vám, že jsem si v posledních dvou měsících užila s vyřizováním až až. Porod byl proti všem pochůzkám úplná hračka... 


V porodnici se o mně hezky starali, ale „bohužel" mě nechali odpočívat jen tři dny. Pak mě prohlásili za zotavenou a miminko za zdravé a prospívající a poslali nás domů. Než jsme se rozloučili, poučili mě, že musím do dvou dnů zavolat pediatrovi a do osmi dnů nahlásit miminko na pojišťovně

Náš lékař měl zrovna dovolenou. Jeho kolega z vedlejší ordinace usoudil, že zdravé, plně kojené miminko narozené v termínu není nutné kontrolovat hned. Nanávrat našeho lékaře jsme nečekali sami. Dovolat se mu proto trvalo až do odpoledne. Objednali nás na další den. Vstupní prohlídku jsme zvládli na jedničku. Přišli jsme včas, miminko bylo klidné a zdravé. Protože během jediného týdne přibrala půl kila, utahovali si, že kojím šlehačku. Nedivím se, že mám pořád hlad.


Na pojišťovnu jsem se vypravila týden po propuštění z nemocnice, už v kondici (a s plochým břichem). Potřebovala jsem s sebou rodný list, ten jsem dva dny předtím vyzvedla na poště. Dovedu si představit, že to může být pro mnoho žen náročné. Proč nového pojištěnce nenahlašuje už porodnice? Bylo by to jednodušší. Jsem ráda, že to vyřizují alespoň s matrikou a nemusela jsem běžet i tam

Dostala jsem provizorní průkaz pojištěnce, voucher na nákup pro miminko v hodnotě 500 Kč, tašku s ne úplně praktickými dárky a pokyn, že mám přijít znovu, až budu pobírat rodičovský příspěvek.

Po porodu jsem se rychle dostala do kondice, vyřizování bylo díky tomu snadnější.

O rodičovský příspěvek se obvykle žádá až několik měsíců po porodu, po vyčerpání příspěvku v mateřství. Mně na něj z vlastní blbosti a pasivity, co se podobných záležitostí týče, nevznikl nárok. Rodičovský příspěvek beru hned od porodu. Raději nepočítám, o jakou částku jsem se připravila. Natáhla jsem ho na tři roky. Do té doby chci být se synem určitě doma. Pak budu mít v ideálním případě titul a vrátím se za katedru. 

Žádost o příspěvek mě po dvou letech zavedla na Úřad práce. Sice jsem tehdy přísahla, že už tam nikdy nevstoupím, ale co naplat, nenechám se přece okrást i o těch 300 tisíc. Noční můra z poslední zkušenosti s ÚP se neopakovala. Knížku jsem nevyužila, okamžitě jsem šla k přepážce.


Dalším místem, kam jsem musela jít, byla Okresní správa sociálního zabezpečení. Úkolem bylo sešoupnout živnost na vedlejší činnost. Byla jsem z toho rozklepaná, na socce jsem nikdy předtím nebyla a když mám něco vyřizovat poprvé, je to milinokrát horší, než když to dělám po několikáté. 
Zpětne nechápu, čeho jsem se bála. Jen co jsem vstoupila, už se mě pověřený pan ptal, co jdu vyřídit. Sám mi vytiskl lísteček a ukázal mi, do kterých dveří půjdu. Ani jsem si nestačila sundat bundu a už mě zvali dál. Nejhorší na tom všem vlastně byla neposlušná tiskárna od paní úřednice.


Utíkala jsem na pojišťovnu, abych nahlásila rodičák a vedlejší výdělečnou činnost a nechala si proplatit nákup pro miminko, na který jsem předtím dostala voucher. V poslední záležitostí jsem bohužel nebyla úspěšná. O pár dní později jsem šla na pojišťovnu znovu. A víte proč? Zapomněla jsem doma voucher! Co na tom, že jsem měla fakturu i potvrzení o platbě. Bez toho směšného papírku mi to neproplatili! Měla jsem chuť mlátit hlavou do zdi... 



Těhotenství mě trénovalo v chození po doktorech, šestinedělí po úřadech. Díky miminku budu odolná!
A co vy, taky takmilujete vyřizování? A co vám na něm nejvíc vadí? To, že někam musíte, ztráta času ve frontě, nebo máte jako já problém komunikovat s cizími lidmi?

Kája


P. S. Vedle záležitostí s mateřstvím složitě řeším i studium. Je to taky fraška! Ale o tom někdy příště. 

Doplnění 20. 10.: Záhada z průkazkou vyřešena! Synáček má trvalý pobyt tam, kde já, tudíž u mých rodičů, ale jeho příjmení chybí na schránce. Pošťačka nevěděla, kam dopis hodit, proto nám karta nepřišla. 

Komentáře

  1. Sice nejsem novopečený rodič, ale chození po úřadech zcela nesnáším. Narozdíl od tebe, tak já mám dost negativní zkušenosti s úřady. A ÚP? Brrr. Už jen ta dvě slova mě mrazí po zádech. Nikdy víc.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No jó, ty sis ho užil... Já jsem tam byla naštěstí jen jednou, když jsem se tam hlásila, měla jsem už podepsanou pracovní smlouvu, ale nastupovala jsem až za dva měsíce. Pak už jsem jenom napsala mail, že jsem doopravdy začala pracovat a bylo. (Ano, psala jsem e-mail, přestože si více přáli telefonát. :D)
      Bylo to s tím pracákem na celý den, byl tam nával, ale nikdo mě nijak neprudil.

      Smazat
  2. Jaké nepraktické dárky ti, prosimtě, dali? Snad ví, co potřebuje miminko nebo maminka, ne? :D
    To je mazec, je fajn, že jsi v kondici a všechno tudíž zvládla na jedničku. Také nemám ráda komunikaci s cizími lidmi, jsem strašný nervák.
    Leník

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Plátěná taška. Dobře, ta si nějaké využití najde, ale mám jich dost.
      Reklamní klíčenka - snad 10 cm dlouhá, je to těžko indentifikovatelné zvíře z podivného materiálu. Poučení: nevhodná pro děti do tří let. No. Něco takového si na klíče fakt nedám. Něco takového snad může rovnou letět do popelnice.
      Jediné, co se dá doopravdy použít, je bavlněná plenka. Jenomže když je jedna, nemá to skoro žádný význam. Kdyby se vykašlali na tašku a klíčenku a dali třeba pět těchto plenek, bylo by to mnohem lepší!

      Smazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Blog.cz končí, mládí už je definitivně pryč

Droga jménem KINEDRYL