Předvánoční deprese i úspěchy

Uplynulý měsíc mi dal pěkně zabrat. Cloumala se mnou deprese, a tak jsem se topila v černých myšlenkách. Třeba o tom, jak jsem neschopná, což jsem zároveň vyvracela úctyhodnou pílí a drobnými úspěchy. Vánoce se podařily, užila jsem si je. Hlavně díky synáčkovi a jeho radosti ze stromku a dárků.

Začátkem prosince jsme měli strávit prodloužený víkend v Praze. Na poslední chvíli jsme výlet zrušili. Onemocněli jsme. Synáček měl rýmu, já zánět zevního ucha, na který brzy navázala angína. Tentokrát byla krutá, bez paralenu bych se nemohla ani napít, jak mě bolelo v krku. Naštěstí to díky antibiotikům rychle přešlo, pak už jsem byla jenom slabá. K vyčerpání mi stačilo věšení vypraného prádla. 

V průběhu našich nemocí nasněžilo. Když jsme se jakž takž vyléčili, šli jsme se synáčkem na chvilku ven a postavili sněhulá(č)ka. Synáček byl ze sněhu paf, dlouhou dobu jen seděl a koukal. 


Poctivě jsem brala antibiotika, ale zapomněla jsem na antidepresiva. Asi dva týdny jsem je téměř nebrala. Projevovalo se to negativními myšlenkami, které s odstupem vnímám jako směšné a absurdní. Představte si, třeba odevzdávání hotové semestrální práce doprovázely úvahy na téma jsem nemožná studentka a titul nikdy nedostanu. Nálada je vidět na obrazu, který jsem jednoho večera namalovala.


Pak přišla energie, stoupla produktivita, splnila jsem téměř všechny úkoly, které jsem si před měsícem stanovila listopadové výzvy. Pár dní se to ve mně bilo, měla jsem dobrý pocit z toho, co všechno zvládám, a zároveň jsem se cítila naprosto nemožně a neschopně. Neschopná superžena. Znáte to? 

Štědrý den byl fajn. Se synem jsou Vánoce kouzelnější. Z dárků pod stromečkem byl nadšený. Vlastně už se samotného stromečku, který se v obýváku objevil dva dny před Štědrým dnem. Kdo to kdy viděl, aby byl doma kousek lesa? Myslím si, že největší radost udělala synáčkovi teta. Přijela po dvou měsících. 

Na Štěpána jsem měla jít na tradiční punkovou akci, místo toho jsem si v komorním obsazení zahrála Českou mi vánoční. Konečně! Měla jsem k ní nejméně tři příležitosti, ale teprve teď to vyšlo. Domlouvalo se to přitom na poslední chvíli. Splnila jsem si tak další houslový sen a navíc jsem si přivydělala. Byl to pěkný koncert, i když měl svá úskalí. Hrát v kostele v nejmrazivější den celého prosince není zrovna pohodlné. Mrzly mi prsty, jednou jsem kvůli tomu neotočila včas noty. 

Vánoční pohodu si užívám i po svátcích. K práci se vrátím až v lednu. Teď si budu jen číst.

Kája

Komentáře

  1. Mrzí mě, že jsi měla těžké období. Zrovna o Vánocích! Jsem ráda, že už je to pryč. Taky teď mám docela chmury a nestíhám vše tak, jak bych si přála. Zkoušky se blíží. Ve dvou týdnech jich mám 6, tak se vcelku bojím. Ale tak co, nějak to dopadne... Pokusím se připravit co nejlépe a uvidím. Moc se těším na čtení po zkouškách <3

    OdpovědětVymazat
  2. Neschopnou superženu znám velmi dobře. Tmavé a stresové období před Vánoci je bohužel na podobné krize jako dělané, a když jsi navíc měla spoustu povinností, a ještě jsi byla nemocná, tak se tomu ani trochu nedivím. Tak ať do nového roku vykročíš šťastnější nohou :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Vánoce jsou na psychiku kruté období. Držím pěsti, ať se už jenom lepšíš :-) O zimě v kostele jsem zrovna četla - naježila jsem si Deník farářky od Martiny Viktorie Kopecké a psala tam něco o sněhulích a několika vrstvách pod talárem :-)

    Blogerčiny zápisky

    OdpovědětVymazat
  4. Vanoce jsou podle

    Vánoce jsou podle mě pro spoustu lidí fakt těžké období. Přála bych ti, aby už bylo jen líp :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.