Za necelý měsíc budu mít narozeniny. Můj věk bude mít naposledy v řádu desítek dvojku. Příští rok mi bude třicet. Pomoooc! Měla bych si poslední dvacítkový rok užít... a nebo je to jedno? Čím je třicítka blíž, tím mě asi děsí méně. I tak mě to vede k zamyšlení, jestli s životem nakládám, jak bych měla. A víte co? Nakládám!
![]() |
Dvacetiletá Kája s novou láskou - Alpami |
Když mi bylo deset, brečela jsem. Opravdu! Ne že bych se litovala, mě spíš dojímala představa, jak se asi cítí rodiče, že jsou deset let rodiče.
Když mi bylo patnáct, vstávaly mi vlasy hrůzou, že už je mi napůl třicet. Musím říct, že ta druhá polovina utíká o dost rychleji, což je děsivé, protože jestli to tak půjde dál, ani nemrknu a bude mi šedesát.
Když mi bylo dvacet, zápasila jsem s ukončením prvního toxického vztahu, smiřovala se s tím, že skončilo jisté gymnaziální období a nastalo zmatené období vysokoškolské, a připadalo mi, že jsem zatím nic nestihla. To mi přijde z dnešního pohledu úsměvné, co jsem jako chtěla stihnout? Maturitu jsem měla, tak co? Ve skutečnosti jsem se asi spíš potřebovala najít, kamarádi se odstěhovali za studiem, doma jsem žádné neměla, chodila jsem na brigádu, kde jsem pobývala sama, školu jsem měla dvakrát nebo třikrát za měsíc a k tomu ten příšerný vztah, ze kterého jsem se asi měla poučit, ale moc jsem se nepoučila.
Zlom nastal, když mi bylo 22. Dospěla jsem k životní spokojenosti, žila jsem s hodným mužem, cestovala jsem, učila jsem, sice v děsivé škole, ale s dětmi mě to bavilo, celkově jsem dělala věci po svém, odstěhování od rodičů má spoustu výhod, co si budeme povídat.
Spokojená jsem byla i ve 23. O rok později jsem byla těhotná a od té doby jde věk nějak mimo mě. Čas víc plyne a víc než svoje stárnutí vnímám stárnutí syna. Vždyť to moje miminko už má čtyři a půl, v září z něj bude předškolák! Je to vůbec možné?
![]() |
Dvacetiletá Kája - ale věřte, že takové fotky vznikají i teď a budou vznikat i po třicítce! |
Radost ze života mě pak opustila, z prvního toxického vztahu jsem se nepoučila, takže jsem se dostala do druhého, což vedlo k úzkostným stavům antidepresivům. Polokulaté narozeniny byly samy o sobě hezké, ale hned den na to jsem se v noci klepala na zemi, mozek ochuzen o to, co z nás dělá lidi, byla jsem jak zvíře, co bojuje o život. Fuj.
Ta doba je naštěstí dávno pryč. Z nejhoršího jsem se dostala docela rychle. A teď? Zase miluju svůj život! Postupně jsem se vrátila ke všemu, co mám ráda. Zase cestuju, i když ne na takové vzdálenosti jako dřív, zase chodím po horách, i když méně často a na kratší túry, zase učím, a to ve vlídné škole, žiju s mužem ještě hodnějším, mám skvělého syna a dokonce mám po ruce i nějaké ty kamarády. Mám se ještě lépe než v těch 22. Tak proč bych stěžovala na 29?
Do 30 let budu mít:
- pětiletého syna
- čtyři a půl roku praxe za katedrou
- (snad) titul
Držím palce, ať je skvělá i další třicítka (a mohu tě z vlastní zkušenosti ujistit, že ta uteče mnohem rychleji než ta první). Jinak já měla asi nejhezčí životní období mezi čtyřicítkou a padesátkou :)
OdpovědětVymazatJó, čtyřicet, děti už jsou velké, kdo by si to neužíval. :D
VymazatDěkuji. :)
Jestli máš pocit, že žiješ tak, abys s tím mohla být spokojená, tak na pořadí ale ani v nejmenším nezáleží :-) Tedy všechno nejlepší k narozeninám!
OdpovědětVymazatDěkuji. :)
VymazatTak ty narozeniny skvěle oslav! A už dopředu ti takhle popřeju všechno nejlepší k narozeninám! Není nic důležitějšího, než se cítit dobře <3
OdpovědětVymazatWantBeFitM
Děkuji. :)
VymazatPodľa mňa máš správny postoj. Všetci starneme, ale dôležité je si tie roky užiť. Som rád, že si po tom všetkom, čo sa ti stalo, spokojná. :) Nech sa darí :)
OdpovědětVymazatDěkuji. :)
VymazatZdá se mi, že čím je člověk starší, tím rychleji to utíká.
OdpovědětVymazatJe to tak. :(
VymazatTo je hezké shrnutí. Jsem ráda, že jsi teď konečně šťastná :) <3
OdpovědětVymazatTřicítka bude skvělá, Káji, uvidíš ;-) A někde jsem četla, že čím víc se člověk věnuje a učí novým věcem, tím pomaleji mu čas utíká. A že spadnutí do rutiny naopak běh času subjektivně hoooodně urychluje. Tak přeju, ať vykročíš do další desítky pravou nožkou a ať se Ti moc a moc daří! ;-) Bebe
OdpovědětVymazatDobrá, po státnicích se pustím do něčeho velkého, ať jsem stále mladá. Dlouho přemýšlím, že budu šít boty.Tak že by?
VymazatDěkuji. :)
Třicítka není vůbec špatná - nikdy jsem se toho nebála, zkrátka to beru, jak to je. Z třicítky jsem si tak nic nedělala - naopak, ráda vzpomínám, jak nevšedně jsem ji oslavila. 🙂
OdpovědětVymazat