Čajová dívka z Kolibříkové ulice a další knihy přečtené v roce 2024

dne

S velkým zpožděním bych chtěla shrnout svůj čtenářský rok 2024 a představit vám nejzajímavější knihy, které jsem loni přečetla. Počtem knih i průměrným počtem stran jsem byla zdatnější než rok předtím. Téměř polovinu titulů jsem četla nejméně podruhé. Mezi těmi, které byly nové, jsem našla zalíbení v určitém typu několikadílných ság. No ale nebudu vám přece všechno prozrazovat hned na začátku, ne? 



Statistiky

V roce 2024 jsem přečetla 35 knih, což je o 8 více než v roce 2023. Vybírala jsem si delší příběhy, průměrný počet stran mírně stoupnul. Kompletní seznam s bodovým ohodnocením naleznete zde: Přečtené knihy 2024. 

Statistiky z Databáze knih


Na počtu knih v jednotlivých měsících je krásně vidět, kolik jsem měla na čtení času. V lednu ještě dobíhala vánoční nálada. Pak se počet na čtyři měsíce snížil a stoupnul až v červnu, protože jsem dodělala povinnosti ve škole a v práci už to bylo taky o dost pohodovější. Přes léto byla relativně pohoda, takže jsem tempo držela, s příchodem povinností na podzim jsem zaostala tak moc, že jsem v říjnu dokonce nic nedočetla! Vánoční prázdniny jsem si opět - alespoň knižně, když ne zdravotně - užila. 

Statistiky z Databáze knih

Letos bych ráda přečetla 40 knih, zatím jich mám 12. Nepočítám mezi ně Polní žínku Evelínku, kterou jsem si přečetla kvůli státnicím, protože jde o knížku pro děti, naprostou jednohubku. Nepočítám ani knihy, které čtu synáčkovi - například naši oblíbenou sérii Už vím proč.
Do loňských statistik jsem zase nepočítala komiks o Antonínu Dvořákovi, přestože mě oslovil natolik, že o něm vyšel článek. 

Lisa See: Čajová dívka z Kolibříkové ulice 

Tip na tento román jsem dostala v čajomilecké skupině na Facebooku. Příběh z prostředí, kde se dělá čaj, jsme si nemohla nechat ujít. Samotný čaj ale není důvodem, proč ji tady zmiňuju. Získala si mě hlavní hrdinka Li-jen a všechny těžkosti, které musela překonat. Její rodina žije podle starých tradic navzdory tomu, že se děj odehrává na konci 20. století. Li-jen chce tradicím vzdorovat, zároveň se stane jejich obětí.

Ráda bych příběh popsala podrobněji, nechci ho však prozrazovat případnému čtenáři. Knihu doporučuji zejména milovníkům čaje, ale nejen jim. Jen upozorňuju, že se špatně odkládá rozečtená. 

Sussana Clarke: Piranesi 

Další neodložitelná kniha! A další šokující prostředí, ač tentokrát smyšlené. Čtenář do poslední chvíle neví, o co sakra jde, kde se hlavní hrdina Piranesi nachází, co tam dělá, a kdo je Ten Druhý, s nimž se pravidelně setkává. Myslím, že pořádně do příběhu proniknu až při několikátém přečtení. A to je to, co mě tolik zaujalo. Ještě že máme Piranesiho doma a můžu ho kdykoli vzít do ruky. 

Marie Lacrosse

O Marii Lacrosse jsem trochu psala už loni. Budou to už dva roky, co jsem o dní četla první knihu, první díl Kavárny ve Vídni. Časem následovaly další dva díly a hned po nich jsem rozečetla trilogii Vinařství. V některých knihkupectvích jsou tyto knihy v oddílu historické literatury, jiné je řadí pod romantickou literaturu. Pravda je někde uprostřed. 

Děj se odehrává dávno v minulosti a romantická zápletka tam je, nejedná se ovšem o nějakou lacinou červenou knihovnu. Postavy řeší i vážnější věci, zároveň se v knihách odehrávají reálné události. V dodatku autorka popisuje, odkud čerpala a jak s nabytými informacemi pracovala. Vinařství mi poněkud změnilo pohled na zdejší textilní továrny. Jestli si lidi myslí, že se mají ve fabrikách špatně, měli by si přečíst, jak to v nich chodilo dřív. 

Anne Jacobs 

Druhou autorkou, kterou jsem si oblíbila, jen Anne Jacobs. Přečetla jsem od ní dosud vydané tituly ze ság Kavárna u Anděla a Modistky z tržní uličky. Knihy se nesou v podobném duchu jako ty od Lacrosse, ale už to není "ono". Nejsou tak propracované, zdá se, jako by cílem nebyla kvalita, ale snaha vydávat jednu za druhou. Čtou se skoro samy, takže určitě v nich budu přesto pokračovat. 

Kdybyste věděli o podobné autorce, dejte mi tip. 

Kája


Komentáře

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.