,,Mají prázdniny, chodí domů ve dvanáct..." tvrdí o učitelkách lidi, kteří se snaží zesměšnit jejich zaměstnání. Prázdniny popřít nemůžu, volné léto je úžasný benefit, ovšem to, že učitelky chodí domů ve dvanáct a pak se válejí doma, pravda rozhodně není. Pojďte se podívat na jedno moje odpoledne.
%20(1).png)
%20(1).png)
12:35, konec vyučování.
(Vidíte, kdybych měla jít domů ve dvanáct, odešla bych krátce po zahájení páté hodiny.)
Vedu děti do šatny a do jídelny. Dám si oběd. Jíst ve školní jídelně je zážitek, chtělo by to špunty do uší. Je obrovská úleva po jídle utéct do opuštěné budovy prvního stupně. Jednou za týden mám v jídelně dohled, v popisovaný den jsem ale službu neměla.
13:00, příchod z jídelny.
Sedám ke stolu a chvíli jen tak koukám po třídě, abych si v hlavě utřídila, co vlastně všechno potřebuju udělat. Pak se dávám do kontroly sešitů matematiky. Opravené sešity jsem srovnám na "odkladovou" lavici, děti si je ráno rozdají.
Nastává čas pro přípravu na další den. Hodiny se snažím plánovat tak, aby v nich děti pracovaly jak samostatně, tak ve skupině nebo dvojici. Tentokrát se to takový plán daří, jen je otázka, jestli budeme všechno stíhat. Vybírám také jedno matematické cvičen na interaktivní tabuli, ať máme i něco zábavného. Je super mít interaktivku přímo ve třídě!
Plán vyučovacích hodin si velice jednoduše sepíšu na papír, pak položím na parapet knížky a pracovní listy v pořadí, v jakém je budu další den potřebovat. Jelikož bude mimo jiné hudební výchova, stěhuju se od katedry ke klavíru a trénuju novou písničku.
14:00, příprava na odchod.
Po hudební části přichází část neojtravnější, a to zápis do třídní knihy. V nové škole mají trochu jiný systém, ještě jsem si nezvykla. Nakonec jsem uklidím, zavřu okna a jdu se přezout do kabinetu.
14:15, jde se.
Učitelky matky jsou s dětmi pořád. Z práce vyrážím do školky. Synka jsem zastihuji ještě u stolu se svačinou, tak si sedám do šatny a čekám. Potom jedeme domů, venčíme, znovu svačíme... a dál si to asi dovedete představit.
20:00, doba osobního volna. Nebo ne?
Syn spí, provozní nepořádek v bytě je zpacifikován a já mám osobní volno. Nebo ne? Střihnu si ještě krátký home office! V Canvě mám rozpracovanou pohybovou aktivitu do matematiky. Je s tím práce, ale až bude hotovo, bude činnost opakovatelná v průběhu celého roku s možností drobných obměn. Zpočátku to vidím maximálně na půlhodinku, nakonec u toho sedím skoro hodinu a grafickou stránku dotahuji do konce. Teď zbývá vytisknout, zalaminovat a nastříhat. To mě čeká v brzkých dnech v práci.
Odpoledne bývají různorodá. Někdy sedím u klavíru a u Canvy, jindy hledám poslechové ukázky a stříhám zalaminované karty, příště zase věším obrázky nebo hledám náměty do výtvarky či rovnou něco vyrábím. Některé dny mám více opravování a jednou za týden držím ten šílený dozor v jídelně.
V moji práci rozhodně není nuda!
Kája
To je zajímavý náhled do jednoho učitelského dne. Člověk si ani neuvědomí, co všechno práce druhých obnáší :-)
OdpovědětVymazatPřesně tak. O mnoha lidech vím, že "sedí u počítače", ale co přesně tam dělají, nedokážu říct. :D Takže jsem ráda, že manžel o své práci vypráví o sto šest. Někdy je to sice trochu nuda, protože jeho technikáliím nerozumím, ale když se mě někdo zeptá, co dělá, můžu aspoň popsat, co to obnáší.
VymazatZajímavý článek. Spoustu lidí má svůj pohled na věc a nepřipouští si, že by to mohlo být jinak, bohužel.
OdpovědětVymazatJe to tak.
VymazatZrovna u klavíru jsem si říkala, že zrovna tohle možná jednoho ani nenapadne.
Ráda jsem si článek přečetla.V domě máme manželé učitelé.Paní učí na prvním stupni a manžel na zdravotní škole.Je fakt,že ona je doma kolem poledne,ale vím,že ji tím práce nekončí.A švagrová je také učitelka na střední škole.
OdpovědětVymazatOno dost záleží, jak je škola organizovaná, kdybych měla konec vyučování v 11:40 a neměla bych stanoveno být minimálně do 13:30 na pracovišti, asi bych byla ve škole kratší dobu. O to víc práce bych si ale nosila domů.
VymazatDen nadupaný událostmi a různorodými činnostmi. Příprava na vyučování zabere hodně času a pokud se do toho vloží kreativita, děti učení o to víc baví. Pevné nervy do dalšího vývoje naší společnosti. Zdraví Večernice.
OdpovědětVymazatNěkdy zabere příprava víc času, někdy méně. Většinou je to tak, že aktivity náročnější na přípravu znamenají větší veget ve škole. A to se fakt vyplatí! Připravit nějakou skupinovku, něco, u čeho se děti zabaví na dlouho a přitom jim to něco dá (jak vědomostně, tak po osobnostní stránce), a pak si sedět s čajem a dívat se, jak to dětem hezky jde. :D
VymazatDěkuji.
Kantorku (už tedy bývalou) máme v rodině, takže vím, že učení není jen o těch hodinách přímo za katedrou, jak si občas někteří myslí.
OdpovědětVymazatNapsala jsi to přesně: ,,Máte prázdniny a chodíte domů ve 12!" Jo jo, tak určitě :D :))
OdpovědětVymazatTyhle pohledy do zákulisí různých profesí mě moc baví. Kamarádky učitelky mám dvě, obě tedy na SŠ, takže tam je náplň práce zase trochu jiná, a nikdy by mě nenapadlo takhle náročnou profesi znevažovat. Ty přípravy, opravování a tlak ze všech stran - od žáků, rodičů, kolegů i vedení... Kdo kafrá, měl by si sám zkusit, jak dlouho by vydržel bez vyhoření.
OdpovědětVymazatJá, když slyším tohle od někoho o tom, jak se učitelé mají, tak mě to docela rozčílí. Moje maminka byla učitelka na druhém stupni a tak vím moc dobře, co tohle povolání obnáší, zvláště pokud se mu kantor opravdu oddá. přípravy, opravy písemek, třídnictví, odpolední kroužky, maminka měla aprobaci matematika zeměpis a k tomu dostala ještě hudební výchovu a vedla pěvecký soubor. Za totality to byla vystoupení na schůzích jako kulturní vložky, soutěže.....A pod vím, tak třeba o jarních prázdninách měli na okrese semináře dle předmětů pro učitele z regionu. Velké prázdniny jim začaly až se ve škole vše připravilo třeba na malování, pak se držely služby podle rozpisu školní rok také začne dříve. A odpovědnost na školních výletech také není o co stát. maminka si nás musela někdy brát s sebou a tak vím, o čem je řeč. A když já jsem chodila do školy pro vnuka, když byl ještě v nižších ročnících, tak jsem myslela, že mi hlava praskne. Pokřikování dětí se na chodbách tak rozléhá, já bych na to fakt neměla. Přeju pevné nervy a také radost z tohoto povolání.
OdpovědětVymazat