Lenka nedávno na svém blogu psala článek o tenisu a dalších svých koníčcích. Napadlo mě, že bych mohla napsat o těch svých. Kdo sem chodíte, asi dokážete říct, co mám ráda a co mě baví, ale možná úplně nevíte, jak jsem se ke svým koníčkům dostala. Oblíbených činností mám spoustu a dá se říct, že všechny si nesu od dětství a dospívání. O prvních třech vám řeknu v dnešním článku.
Jsem ráda, že jsem vytrvala! V sedmé třídě přišel žákovský orchestr a s ním úžasné hudební vyžití, výlety, soustředění a zájezd do Polska. Zkrátka první praktické využití celé té dřiny. Později přišly koncerty se symfonickým orchestrem a dalšími tělesy. Také využití hudebního umění v pedagogické činnosti.
Blog
Čím jiným začít článek na blogu než samotným blogem? Založila jsem si ho v jedenácti, aniž bych tušila, k čemu mi bude. Jako správná puberťačka jsem jen potřebovala zapadnout a mít to, co ostatní. Vedla jsem si internetový deníček, převažovaly ovšem hloupé překopírované příspěvky a bleskovky. Trvalo mi rok, než jsem si uvědomila, že to není správná cesta, a začala jsem se víc věnovat psaní.
Rodiče si mysleli, že bude blogování jen chvilková záležitost, ale chvilka trvá 19 let, během nichž jsem nikdy úplně nepřestala psát. Mám za sebou aktivnější i lenivější období, není však měsíce, kdy by nevyšel aspoň jeden článek, přestože jsem zažila jsem pár krizových chvílí. Nestál za nimi nezájem o blog, nýbrž nepříjemné reakce okolí nebo děsivé zjištění, že mě čtou rodiče mých žáků.
 |
| Moje pradávné záhlaví blogu |
Blogování není jako dřív. Čtenářů je málo a vlivem dospělosti a učitelské kariéry mám trochu zábrany psát všechno naplno a realizovat všechny své šílené nápady. Jsem si ale jistá, že mi blog vydrží na věky věků.
Housle a hudba
Ani nevím, jestli by mě rodiče zapsali do ZUŠ, kdybychom neměli nábor přímo ve školce. Nic netušící jsem paní učitelce z hudebky něco zazpívala a vytleskala, ona mě pochválila a dala rodičům přihlášku. S povinnou školní docházkou mi tak začala i docházka do hudební přípravky. V pololetí nám začínala hra na hudební nástroj. Že budu hrát na housle, nebyl žádný plán, prostě se mi v tu chvíli zalíbily. Marně se mi je rodiče snažili vymluvit.
Jako dítě jsem neměla ráda, že když někdo moji hudebku nazýval kroužkem. ZUŠ je plnohodnotné vzdělávání a jak to se školou bývá, někdy to zkrátka byla otrava. Kvůli přísné paní učitelce jsem dokonce tendence to vzdát.
Jsem ráda, že jsem vytrvala! V sedmé třídě přišel žákovský orchestr a s ním úžasné hudební vyžití, výlety, soustředění a zájezd do Polska. Zkrátka první praktické využití celé té dřiny. Později přišly koncerty se symfonickým orchestrem a dalšími tělesy. Také využití hudebního umění v pedagogické činnosti.
 |
| Popis z roku 2014: Vyrostla s housličkama <3 |
Housle ale stále nejsou zrovna odpočinkový činnost, jsou zároveň i náročnou povinností. Na zkoušky orchestru se musí a nejde to ani bez řádné domácí přípravy. Nedovedu si však představit, že bych si hrála jen doma pro radost. To by nebylo ono.
Během dvanácti let, co jsem byla žákyní ZUŠ, jsem získala slušné vzdělání o teorii i historii hudby. Díky tomu se mi dobře maturovalo z hudební výchovy. Hlavně se ze mně stala prostě poměrně hudebně kreativní osoba, která mohla založit avantgardně-neofolklorní trio nebo obhajovat diplomku na katedře hudební výchovy a která si na housle nebo na klavír zahraje jakoukoli melodii, která se jí zrovna urodí v hlavě.
Hudbu asi nemůžu definovat jako koníček, spíš jako podstatnou součást mé identity. Ostatně všechny důležité i méně důležité momenty života mám spojené s nějakou melodií a během dne mi hlavou zaznívají různé skladby podle toho, jak se zrovna cítím.
(Při psaní o hudbě jsem imaginárně poslouchala Osudovou, dokud naše fenka neseskočila z gauče a mi v hlavě nezaznělo hop, hop, hop, koník skáče hop.)
(Při psaní o hudbě jsem imaginárně poslouchala Osudovou, dokud naše fenka neseskočila z gauče a mi v hlavě nezaznělo hop, hop, hop, koník skáče hop.)
Běh
Na začátku šesté třídy nás tělocvikářka vyhnala ven a nakázala nám dvakrát oběhnout zahradu. Jako jediná ze spolužaček jsem skutečně vydržela běžet celou dobu a udržela jsem tempo se sedmačkama, které už byly na běhání zvyklé z předchozího roku. ,,Ty běháš?" zeptala se učitelka. Ne, cíleně jsem neběhala, jen jsem si ještě držela dětský způsob života a o prázdninách jsem běžně hrála babu a schovku, navíc jsme s rodiči chodívali na dlouhé procházky a na hory, takže jsem byla v kondici. Tělocvikářka mě proto posílala reprezentovat školu na závodech.
Více jsem se běhu začala věnovat ve čtrnácti. Z tělocviku jsem byla zvyklá uběhnout maximálně kilometr, ale na gymnáziu nám hrozili kilometrem a půl. Začaly jsme proto se spolužačkou trénovat. Stala se z ní moje sportovní kamarádka, chodily jsme spolu i na zumbu a badminton, ale běh zůstal tím hlavním. Vzdálenost jsme trochu protáhly, našly jsme si skvělou trasu a o prázdninách jsme chodily klidně třikrát týdně.
Běh mi pak zůstal do dospělosti. Je to jednoduchý druh sportu - stačí vyjít ven a rozběhnout se. Žádné plánování podle otevírací doby bazénu, žádné přizpůsobování se skupinovým lekcím ani rezervování badmintonového kurtu. Prostě - mám chuť, tak jdu. Nejlépe jsem na tom byla v letech 2018 a 2019, pak přišlo těhotenství a covid, ale vztah k běhání mi zůstal. Vlastně se těším, až zase na jaře začnu. Hodlám si koupit pořádný kočárek s brzdou a běhat i s dcerou.
...
Na další moje koníčky se přijďte podívat v pátek.
Kája
Komentáře
Okomentovat
Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.