I pes je skvělý parťák

Nedávno jsem psala o tom, můj syn je parťák pro všechno. Když jsem se pak procházela s fenkou Eliškou, uvědomila jsem si, že i ona je skvělou parťačkou. Okruh společných činností sice není tak široký jako v případě syna, ale i tak je toho dost. Žiju vedle psů dvě třetiny svého života, bez chlupáče si to vůbec nedovedu představit. 

Procházky

Jsou procházky a je venčení. Dvě různé činnosti. Venčí se z povinnosti, venčí se proto, aby pes udělal, co potřebuje, než bude pár hodin sám doma, venčí se, když je venku tak škaredě, že by ani psa nevyhnal, ale pes tam stejně musí, protože neumí používat záchod. Na procházky se chodí pro radost nejen psa, nýbrž i jeho pána. Procházka je to, co by člověk konal i bez čtyřnohého doprovodu. Jenže víte co? S tím doprovodem je to mnohem lepší! 

Abych pravdu řekla, Eliška je pro procházky ten úplně nejlepší parťák. (Samozřejmě také nejstálejší.) Nemluví, neremcá, jde tam, kam chci já. Protože nemluví, pokecám s ní nejlépe. Jo, mluvím s ní nahlas, ujasním si spoustu věcí a mnohdy dostanu hromadu skvělých nápadů. I když chodím ráda, myslím si, že bez Elišky bych neměla motivaci chodit tolik a místo procházky bych pořádala spíš sedánky s knížkou v parku. 

Výlety

Zase jsme u toho - neremcá. Nic není pro ní daleko, nic pro ní není příliš do kopce, nestěžuje si na puchýře, nekoulí očima, když přejdu turistickou značku, neopakuje každých pár minut, že má hlad. (To přijde, až když se někde zastavíme. Dobře ví, že v batohu nosím dobroty.) Dlouho jsme nebyly na výletě jen samy dvě. Rodinné výlety do přírody by mi ovšem bez ní vůbec nedávaly smysl. Je to důležitá součást party!  

Eliška v Lednici

Někdy je oříšek Elišku vyfotit. 

Eliška čeká, až jí hodíme klacek.

Běhání 

Oproti výletům a procházkám má běh smysl i bez feny. Dokonce je i pohodlnější. Představa běhu s fenou mě však motivuje víc než představa běhu o samotě. Ve dvou se to vždycky táhne lépe a když ji beru s sebou, beru to tak, že dělám něco i pro ni. Běhám proto víc s Elou než bez ní, i když to sem tam znamená pauzu na čuchání. 

Čtení 

Eliška samozřejmě nemá ráda knihy jako takové, ale čtení se ji líbí. Jakmile si někam sednu s knížkou, hned je na mne nalepená. Podobně mi dělá společnost při psaní, kreslení a podobně.

Kavárna a čajovna 

Lze s Eliškou projít kolem těchto podniků? Ne! Táhne dovnitř. Dobře totiž ví, že tam budu sedět a pořádně ji pomazlím. Navíc se na těchto místech často setkáváme s jinými lidmi, což znamená, že se pomazlí i s někým dalším. Jednou takhle doma slyšela, že půjdeme do kavárny s tetou Valinkou. I když jindy vypadá, že nechápe, co po ní chci, této větě porozuměla naprosto přesně. Celou cestu mě táhla jako husky v psím spřežení, čím blíž jsme byly, tím byl tah silnější. V kavárně zavětřila a radostně se rozběhla ke stolu, kde už seděla teta. 

...

Jako štěně byla Eliška parťačkou i pro zametání a vytírání, což ji naštěstí po pár měsících přešlo. Parťáctví totiž spočívalo v tom, že se věšela na smeták a na mop... 

Jaký parťák byl můj první pes Fík, si přečtěte zde: Zážitky s Fíkem, psem, se kterým jsem vyrostla. 

Kája