Jedním z témat měsíce v Klubu blogerů je parta. Při té příležitosti vám povyprávím o Sebevrazích, Šílených a vychlamaných cvocích a o Šílených turistech, kteří fungovali nejen jako parta, ale dokonce i jako improvizovaný sportovní tým. Party z různých období života. Všechny byly skvělé, všechny už jsou však dávnou minulostí, o většině lidí ani nevím, co dnes dělají.
První stupeň a Sebevrahové
Partu sebevrahové jsem tvořila já a banda kluků ze třídy. Začali jsme ve třech, já a dva další spolužáci, kteří jsme bydleli prakticky na jednom místě a chodili jsme společně ze školy. Domů jsme nijak zvlášť nespěchali, zdržovali jsme se v "bunkru", čili mezi stromy a křovím, házeli jsme vrtulky ze schodů a sledovali, jak se hezky točí a především jsme dělali "sebevražedné" kousky.
S těmi přišel kamarád, který naši partu také pojmenoval. Nevím, odkud ty nápady měl.
S těmi přišel kamarád, který naši partu také pojmenoval. Nevím, odkud ty nápady měl.
Například jsme hodili neviditelnou bombu a pak se snažili dostat na určené místo dřív, než vybouchne. Nebo jsme přeskakovali imaginární hlubokou jámu. Časem se k nám přidali další kluci, kteří sice bydleli opačným směrem, ale vždycky šli kousek s námi.
- Do autora sebevražedných kousků jsem byla zamilovaná. Bála jsem se, že to pozná doktorka na preventivní kontrole a bude to řešit s mamkou!
Gympl a Šílení a vychlamaní cvoci
Šílení a vychlamaní cvoci byla partička, která vznikla ve druháku na gymplu, čili v deváté třídě, a s lehkými dozvuky pokračovala další dva roky, dokud jsem se nerozešla s jediným mužským členem skupiny. Šílení jsme byli třeba tím, že jsme se chodili zkofeinovat do čajovny a pak jsme řádili v parku. Nebo tím, že ženskou část skupiny tvořily bývalá, současná a budoucí láska onoho jediného kluka. Byly jsme zkrátka tak skvělé, že jsme ho postupně všechny tři ohromily.
Existoval také blog Šílení a vychlamaní cvoci, ale z velké části to byl můj blog, ostatní cvoci přispívali jen zřídka. Pro články platilo jediné pravidlo, musely být šílené. V roce 2011 jsme vedli projekt Schody 52, každou neděli jsme přidali fotku jiných schodů. V dalším roce jsme zkoušeli matematiku, dávat postupně fotky jednoho, dvou, tří...n předmětů, z čehož ovšem postupně sešlo. Blog s partou zanikli zmiňovaným rozchodem, my holky jsme se však bavily i dál a dá se říct, že se bavíme i teď, ačkoli se vídáme málo, protože každá bydlíme v jiném kraji.
- Kvůli šílenému a vychlamanému cvokovi jsem dokonce byla zaškolačka! Ale jen v hudebce...
Raná dospělost a Šílení (a nejen) turisti
Poslední parta vznikla, když mi bylo 20. Chodili jsme do čajovny a na hory a přitom jsme se stejně jako cvoci pořád smáli, takže slovo šílení se ujalo i v názvu tohoto seskupení. Jmenoval se tak společný chat, společná skupina, kam jsme dávali fotky z čajoven, hor, bruslí a dalších společných aktivit, a jmenoval se tak i náš společný tým, pod kterým jsme závodili na Urban Challenge a na Hornické desítce. Po tom se mi celkem zastesklo, když jsem loni běžela za Frýdek-Místek a ne za svůj veselý tým.
Proč se turisti rozpadli, vůbec nevím. Asi jsme dospěli. S jedním klukem jsem v kontaktu, občas si napíšeme a jednou za rok se vidíme, o dalších dvou vůbec nic nevím.
Kája
Fotit různé schody je zajímavý nápad
OdpovědětVymazatKaždý rok si říkám, že projekt obnovím, ale každý leden na to zapomenu. :( :D
VymazatZajímavé ohlédnutí!
OdpovědětVymazatKájo, přeji příjemný den. Helena
Party a partičky jsou důležité, obzvlášť v dětském věku. Že se v dospělosti rozpadnou....co už...hlavně že se má na co vzpomínat.
OdpovědětVymazat